Teď jsem to viděl na ČT 1, naplněná petka pilinami zalitá jakýmsi olejem. Teď si představte sami sebe, jak cpete úzkým hrdlem petky do ní piliny, jak ji zaléváte olejem a jak vám je pohodovo, u tepla z ní vycházejícího.
Než byste nacpal další petku, bezohledně odkud je berete, oheň by vám vyhasl a musil byste začít znovu. Mimoto, pokud něco takového vložíte do rozhořelých kamen, tak vás čeká jen nepříjemné překvapení ve formě náhle vystřelivšího, ohnivého sloupce do místnosti a následného požáru.
Dlužno podotknout, že takovým pálením byste si naprosto ucpal komín a už by vám ty petky byly naprosto na hov..no. Bydlím v Ostravě, na periferii, která vypadá naprosto stejně jako vesnice. Znám lidi kolem sebe, a aniž bych vnikl do jejich domácnosti, přesně vím, čím topí. Nikdo tady netopí jakýsimi petkami, nikdo nepálí gumáky ani pneumatiky. Naopak, oproti uplynulým padesáti létům se situace v topení naprosto změnila. Uhlím topí již jen málokdo, mnozí topí dřevem a většina plynem nebo elektřinou. Kdysi, pamětníci to potvrdí, nebylo možno si obléknout v Ostravě bílou košili, jelikož byla po deseti minutách tečkovaná, smog byl tak hustý, že nebylo vidět na třicet metrů. To dnes neuvidíte a že je tady prach je dáno koncentrací průmyslu a dopravy. Pokud to někdo neví, prach je všudypřítomný, nechť si pedantská hospodyňka prohlédne svůj byt po týdnu bez úklidu, lhostejno zda v Praze, Českých Budějovicích, Nečíni nebo ne Lysé hoře. Nějaký soubor neskonalých vzdělanců určil přípustné limity polétavého prachu bez ohledu na realitu. V džungli na Borneu by v podstatě neměl být prach žádný, jelikož je tam vlhko, ba až mokro, přesto tam je nedýchatelno vlivem pálení pralesů pro pěstování palem olejných, které prosadili stejní šílenci jako ti, kteří nám určili přípustné limity prachu u nás.
Osočování vlastníků rodinných domků z hlavního podílu na znečištění ovzduší je politický pokus o prolomení jednoho ze základních lidských práv. Již jsme srazili na kolena presumpci neviny, zahodili jsme do komunistické žumpy právo nevypovídat proti sobě a osobě blízké, teď chceme prolomit institut domovní svobody. V tomto trendu bude následovat pohrdání právem na majetek, právem na sebeobranu sebe a sobě blízkých a nakonec právem na život.
Takto jsme to dopracovali po 26 letech od „pádu“ komunistů, komunismus tady máme zpět a velmi hlasitě se dere do popředí. Policajtů máme nejvíc v takzvaně svobodné Evropě, přičemž neřeší činy, které někdo spáchal, ale činy, který by někdo někdy spáchat mohl.
Než začnete na mne dštít síru a oheň, zamyslete se, opravdu jsme toto v 89. Chtěli?
Příznivec a volič Svobodných – Jaromír Hlubek
