Jsem pravicový extremista II

Předchozí článek byla všeobecná úvaha o tom co pravicové je a co není. Téma je nesmírně široké, proto si zaslouží podrobnější pojednání o jednotlivých aspektech tohoto extremismu. Začnu tím co je v socialismu povinné a ve svobodné společnosti není.

Zdravotnictví.

Představte si, že bude zavedena potravinová daň. Každý produktivní občan zaplatí měsíčně 40% svého příjmu. Vznikne Ministerstvo potravin a Potravinová banka kde se budou prostředky shromažďovat a která bude jednotlivým obchodům platit za odebrané zboží. Pokud někdo z povinných nepřispěje ve stanovené výši bude to pokládáno za trestný čin rozvracení socialistické společnosti. Potravinovému, daňovému poplatníkovi, který dostane svou kartičku, bude garantováno právo odebrat z potravinářských obchodů zboží v množství i sortimentu dle vlastní úvahy. Obchodníci budou moci stanovovat ceny zboží libovolně a předkládat účty Potravinové bance. Pokud Potravinové bance dojdou peníze v říjnu, již obchodníkům proplácet nebude. Nepřispívajícím vystaví kartičku Ministerstvo potravin. Nikterak nebude zohledněno kolik kdo do systému přispívá. Aby bylo zamezeno zneužívání systému, bude vybírán poplatek ve výši 30 korun při vstupu do obchodu. 

"Co to tady ten blb plácá" řekne si mnohý z vážených čtenářů, to přece nemá se zdravotnictvím nic společného. Ale má, přesně tak totiž naše zdravotnictví funguje jen si to lidé neuvědomují, jelikož je to maskováno humanitou, solidaritou a sociálním cítěním. Velké množství vybraných peněz se ztratí v přerozdělovacím systému Ministerstva a příslušných byrokratických institucí, které se nazývají "Zdravotní pojišťovny", ačkoliv jsou jen přerozdělovateli zdravotní daně. Můj odhad ja tak 30%.

40 mld. se vybere na spotřební dani z tabákových výrobků, 20 mld. na spotřebí dani z alkoholu. Tyto daně byly původně zavedeny z důvodu škodlivosti těchto komodit na zdraví jejich uživatelů aby byly zpětně vrženy do zdravotního systému. Každý ví, že se tak neděje, jelikož tyto peníze by dokázaly pokrýt půlroční rozpočet zdravotního, rozhazovačného systému. Rozhazovačného? V každém případě, kdo byl někdy v nemocnici  ví. 

Pravicově extremistické zavedení dobrovolného zdravotního pojištění u komerčních pojišťoven by přineslo zefektivnění celého systému. Mohl by být zaveden běžný systém bonusů a malusů. Klient by uzavřel smlouvu s pojišťovnou kde by bylo jasně vymezeno co kryje a co nekryje. Klienti by víc uvažovali o svém životním stylu a rizicích s ním spojenými. Každý by se mohl svobodně rozhodnout jestli pojištění uzavře nebo ne, zda je spokojený se svou pojišťovnou nebo ji vymění za jinou. Pojišťovny by si hlídaly náklady na léčbu a zdravotnická zařízení taky. Přístup k pacientům by se diametrálně změnil. Naskytl by se obrovský prostor pro zaměstnavatele s možností přislíbit dobrým pracovníkům úhradu zdravotního pojištění. Pro ty, kteří nechtějí nebo nemohou, z finančních důvodů, pojištění uzavřít by bylo k dispozici oněch, výše zmíněných, 60 mld. vybraných na spotřebních daních. Samozřejmě jen na nejnutnější ošetření. Nikdo by nebyl za neplacení zdravotní daňe kriminalizován.

Zachraň a pusť