Dobrá EU a zlé Rusko

Veškeré diskuse kolem událostí na Ukrajině se odvíjejí od jednoho axiomu, my (euroatlantická civilizace) a naši vyvolení přátelé jako Palestina, Kosovo a nelegitimní Ukrajina, jsme dobří, oni (všichni ostatní) jsou špatní. Podle jakých měřítek se to určuje?

Lžeme si do vlastní kapsy, hrajeme si na papírového tygra a ještě to vydáváme za ctnost. Evropa, tedy hlavně EU, je tak neuvěřitelně zadlužená, že se z toho těžko spořádaným způsobem dostane. Dluhopisy vlastní soukromé banky, tam by to až tak nevadilo, znárodníme je, ale hlavně státy, kde se hospodaří mnohem lépe, Čína, Rusko, Korea apod. Tam budeme musit zaplatit. Taky se to dá řešit, EU a USA rozjedou, jak se již ostatně děje, rotačky na peníze na plné pecky. Není důležité, že tím ožebračí vlastní obyvatelstvo, hlavně těm věřitelům nacpeme do chřtánu bezcenný papír. USA jsou na tom trochu lépe, ale pod vedením socialisty Obamy to s nimi jde taky z kopce. Naštěstí, zatím, dokáže Kongres jeho restriktivní a sociálinženýrské aktivity poněkud utlumit.

Kdo v EU vládne? Nevím to přesně z hlavy a taky se mi to nechce hledat, ale nemohu si vzpomenout, kde to nejsou socialisti. Na nejvyšší Bruselské úrovni to jsou neokomunisti. Tito se, jako mladí, angažovali v komunistických protestech a demonstracích v 68. na západě, o kterých moc nevíme, jelikož jsme tenkrát měli vlastní problémy. Dnes jsou u moci a vedou EU směrem k rudému i zelenému komunismu. Vhodně jim sekundují bývalí i současní maoisti. Socialista Hitler musil o Ukrajinu svést tuhý vojenský boj, současné garnituře stačí iniciovat a podporovat státní převrat v Kyjevě a slíbit Ukrajincům rudozelený ráj. Vnější nepřítel je na světě, je jím zlé Rusko. Vnitřní problémy jsou, dočasně, odsunuty na vedlejší kolej, jelikož evropská masmédia a lidé nemluví ničem jiném, než o Ukrajině.

Nebudu se moc šířit o kvalitě evropských výrobků. Nejenže většina renomovaných značek, kdysi proslulých svou kvalitou, vyrábí šunty v Číně, ale i výrobky vzniklé v Evropě stojí za starou belu. Nejvíc je to vidět na autech, od začátku 21. století jde jejich kvalita trvale dolů a stávají se zbožím krátkodobé spotřeby. To se týká i dalších průmyslových výrobků určených pro obyvatelstvo. Jak si stojí hospodářsky Rusko jsem se zmínil již dřív ve svém článku a nechci se opakovat.

Jako bych se vrátil o 40 let v čase. Tenkrát jsme taky měli před sebou ty nejsvětlejší zítřky, nadšeně jsme budovali vyspělou socialistickou společnost, na sjezdech KSČ se probíraly nejnovější úspěchy socialistického společenského systému. Média zobrazovala naši společnost jako vyslovené dobro a velebila své charismatické vůdce. Vnějšího i vnitřního nepřítele jsme taky měli. Dnes to již není osamocená KSČ, jen z části, ale všelijaké socialistické strany lhostejně se jmenující, ale tvořící novodobou Národní frontu.

Společenský systém, který třepe nohama v předsmrtných křečích, nemůže dopustit abychom se podívali pravdě zpříma do očí a na plnou hubu řekli: Takto již to dál nejde a pokud se chceme zachránit, musíme zásadně změnit naše pojetí společnosti. Musíme naslouchat kritikům a nenazývat je extremisty, Věci a dění musíme nazývat pravým jménem, odpovědnost za vlastní život je třeba vrátit občanovi a zasahovat do jeho života co nejméně aby se skutečná moc vrátila opět občanovi, musíme se zbavit gigantické byrokracie, která nás jako železná koule táhne ke dnu. Odstranit přerozdělování a jiné aktivity křivící podnikatelské prostředí. Oprostit se od všelijakých ideologií. Výčet není jistě kompletní, ale je třeba dojít do stavu, kdy nebudou proklamace o našem postoji na straně dobra pronášet politici a jimi ovládaná média, ale občané budou vnitřně přesvědčeni, že jsou součástí skutečně demokratické, prosperující společnosti a budou na ni hrdi. Proklamací o dobru a zlu pak již nebude potřeba.