Pokud jsem sledoval dění, tak východní bohaté oblasti a tamní velkoměsta s velkou distancí sledovaly dění v Kyjevě, podporované politiky EU. Krymský parlament ještě před svržením Janukoviče prohlásil, že se mu to nelíbí a začal vyhrožovat případnou secesí.
Hned po svržení Janukoviče vydal parlament v Kyjevě zákon rušící možnost použití menšinových jazyků v oficiálním styku (nešlo jen o ruštinu) a předáci revolucionářů se dali slyšet, že všechny separatistické snahy tvrdě potlačí. Rovněž prý byl předložen legislativní návrh zakazující ruskojazyčné soukromé televize.
To bylo podle mne pro Krym poslední kapkou a oni se v obavě o svou autonomii a o možnost referendem odejít od Ukrajiny vzbouřili. No a aby to vzbouření nazačalo být utápěno ze strany ukrajinské armády v krvi, předvedla armáda RF, že je akceschopná a je připravena okamžitě převzít úplnou kontrolu Krymu. A provedení referenda ochránila - bez ní by se referendum vyhlášené ještě před svržením Kyjevské vlády nekonalo, neb "kyjevané-majdanci" by mu zabránili, jak jasně řekli.
Podle mne mají občané Autonomní republiky Krym plné právo v referendu rozhodnout o tom, že jejich Krymská republika již nebude pouhou autonomní součástí Ukrajiny, ale stane se nejprve svrchovaným samostatným státem a poté mezinárodní smlouvou vstoupí jako nový federální subjekt do svazku Ruské federace.
Přirovnání se Sudety, které dnes mnozí tak rádi užívají, kulhá na všechny nohy. Sudety neměly autonomii, nebyly ohraničeny (neměly vytýčené hranice), neměly žádnou samosprávu nad úroveň obce, nebyly v minulosti nikdy mimo český stát, nebyly nikdy součástí ani Pruska, ani Saska, ani Bavorska a před Mnichovem nedošlo ze strany české státní moci k žádným oklešťováním práv a útokům na status quo. Sudety se nevzbouřily proti revoluci v Praze, která nebyla (to bylo o dvacet let dříve, kdy ovšem Německo nebylo schopno zasáhnout).
