Déjá vu, aneb proč mi je dnešní doba tolik povědomá

Hlavně pro mladé, kteří nezažili Lidově demokratickou republiku, socialismus s lidskou tváří, normalizaci ani neochvějný postup k celosvětovému komunismu. 

Komunisté to dělali trošku jinak, co se týkalo politické oblasti, byli neoblomní, až velmi tvrdí a každého odpůrce režimu odeslali do patřičných míst, zpočátku na popraviště, pak na nucené práce do uranových a jiných dolů a nakonec do kotelen a obdobných pracovišť, kde byly tabulkově nejnižší platy. Vše bylo řízeno centrálně, dělník v chemičce v Ostravě měl stejný plat jako dělník v chemičce v Litvínově nebo Pardubicích. Na vše byly tabulky a o úspěchu jednotlivce rozhodovaly stranické buňky KSČ a uliční výbory.

Úředníků a jiných státních parazitů bylo málo, nebylo jich potřeba, všichni měli pracovní povinnost jejíž nedodržení se trestalo vězením a alespoň předstírali, že vytvářejí reálné hodnoty. Takže nebylo potřeba Pracovních úřadů ani Ministerstva práce a sociálních věcí a všichni si myslili, že jsou užiteční. Výjimkou byli policajti, těch bylo mnoho, o drobnou kriminalitu se ani tak moc nestarali, jen hledali asociální živly, příživníky a nepřátele lidu. Ačkoliv bylo zaměstnaných tak mnoho, nestačili pokrýt poptávku po předraženém zboží, byla to jiná forma sociálních dávek pro všechny, v podstatě jsme byli všichni státními zaměstnanci. Sdělovací prostředky byly plně v režii KSČ se svým pilotním deníkem Rudé právo a jeho satelity, Mladou frontou a Lidovou demokracií, ve kterých jste se mohli dočíst pouze jedno a totéž, jak my jsme dobří a ti západní zlí. Jak my bojujeme za světový mír proti západním válečným jestřábům. Jak my plníme pětiletý plán a západní kapitalismus krachuje. Dovoz mimo RVHP (komunistická tzv. rada vzájemné hospodářské pomoci) nebyl možný, proto se stály fronty na vše a potřebné zboží bylo jen pod pultem a hlavně, po známosti. Existovala, ale síť obchodů s názvem Tuzex, tam se platilo jinou měnou, kterou mohl získat soudruh za práci v zahraničí, myšleno v socialistickém bloku nebo kšeftem s veksláky. Z těch se následně rekrutovali hlavní protagonisté polistopadového rozkrádání posledních zbytků socialistické vlasti. Byla povinná vojna pro muže a každý kdo měl i minimální šanci se jí vyhnout, udělal to. Tehdejší armáda (byl jsem tam) byla absolutně boje neschopná, nedovedu si představit co bychom udělali kdyby nás přepadl opravdový nepřítel. Bojový duch tam neexistoval, zbraně byly nespolehlivé a způsobovaly mnoho, i smrtelných, úrazů. Byla tam jen buzerace a mazácká šikana.  

Byly povinné volby a bývaly s účastí 99,5%, všichni měli jasno, je třeba podpořit kandidáty Národní fronty, ve které byly KSČ, Lidovci a Socialisté (teď nevím zda nebyli národní, tedy nacisté), takže jsme to vyhrávali na celé čáře a západním imperialistům tím zavřeli jejich nevymáchané huby. Nemohu nevzpomenout dalších uzákoněných povinností a to povinné placení zdravotních a sociálních odvodů, toto je rovněž komunistický vynález a jak vidno životaschopný, jelikož jsme se jej doposud nedokázali zbavit.

Na druhou stranu osobní život občanů byl vedoucím soudruhům tzv. u prdele, nikterak do něj nezasahovali a pokud neviděli politický podtext, dali pokoj, nebuzerovali.

Prožil jsem v tomto systému většinu života a několikrát jsem uvažoval o emigraci. Tenkrát byla západní Evropa ještě funkční kapitalistickou společností kde se mohl každý uplatnit podle svých schopností a nikoliv podle tabulek a stranické příslušnosti, proto lákala tolik našich emigrantů. Nakonec jsem to neudělal, nevím, zda to bylo dobře nebo špatně. Dnes bych se i tam asi cítil  špatně, když vidím kam Evropa, potažmo EU, spěje. Funkční kapitalismus je dávno pryč. Socialismus a jeho regulace společně s dotačně pokřiveným trhem a multikulturně obohacená společnost o milióny parazitických imigrantů neskýtá pozitivní perspektivu. Neopomenutelný je i gigantický nárůst byrokracie a obrovský počet státních zaměstnanců, že za nedlouho jich bude tolik jako za komunismu, tedy všichni. K politickým parazitům se přidali i parazité v pravém slova smyslu, které jsme naučili, že nemusejí dělat vůbec nic, jen se prohlásit diskriminovanou menšinou. Naše pravdoláskařská povinnost nám zákonně velí jim pomoci za každou cenu, byť by to mělo znamenat smrt lidí, kteří to platí. Ekonomicky aktivní lidé se bouří proti extrémnímu zdanění a nacházejí spoustu důvodů k emigraci, problém je, že již není skoro kam. Vím kam, ale nenapíšu, ve vlastním zájmu.

Současná politická scéna silně připomíná dřívější Národní frontu, ať zvolíme jakoukoliv stranu, či hnutí, je zcela zřejmý směr její politiky. Je to jen rozdrobenější Národní fronta. Hlavní cíle: Nárust byrokracie a vytváření nových úřadů, zvyšování daní a všelijakých poplatků, rozšiřování zakázaných a povinných činností pro občany pod pohrůžkou sankcí. Jsou tendence, z míst nejvyšších zavést povinné volby opět aby se současná vládní garnitura nemusila obávat o svou destruktivní existenci. Současný systém nechce vytlouct politický kapitál, ale finanční kapitál, okrást své občany o možné i nemožné, proto se soustřeďuje na majetnější vrstvy, ze kterých nějaké ty pokuty vytlučeme. Majitele a řidiče motorových vozidel, kuřáky, alkoholiky a v úvaze jsou i chodci, což jsme všichni. Nemáš reflexní prvek, zaplať! Směšné je odůvodňování zdravím, bezpečností a záchranou lidských životů. Kdo se blbcem narodí, jím i zůstane a jako blbec i zemře. Jde pouze o prachy, jelikož tu extrémní armádu státních i obyčejných parazitů již není z čeho živit.

Média se snaživě učí od svých komunistických předchůdců a pilotní deníky Dnes a Lidové noviny znají jen tu správnou pravdu, o veřejnoprávních sdělovacích prostředcích nemluvě a to si je musíme povinně platit pod pohrůžkou sankcí. Jen prohlášení přestavitelů EU jsou považována za čistou pravdu. Odpůrci jsou nálepkováni bolševiky, pravicovými extremisty, asociály, nepřáteli žen a buzen a hlavně rasisty a různými fily a foby. Jsou to módní pojmy, které v multikulturní a politicky korektní společnosti letí. Nikdo se nezamyslí nad tím, že to může být pouhý zdravý „selský“ rozum a touha po normální společnosti.

Někteří lidé jim to žerou, jiní na volby ….., a nás ostatních je málo. Nejlépe na tom jsou ti, kteří nemají nic, nic neumí, nic se jim nechce, nic nemusí. A to je cíl, ožebračit většinu a slibem absolutní rovnosti je získat na stranu novodobých komunistů, kterých máme ostatně ve vysokých funkcích stále dostatek a o mladou generaci je taky dobře postaráno.

Déjá vu, proč se mi to vrací, proč vidím stejný konec EU jako byl konec Sovětského bloku? Ani se nedivím, že spousta lidí nostalgicky vzpomíná na zlaté komunistické časy. Odrobili si svou šichtu, šli domů  a pak se o ně již nikdo nestaral, nikdo jim nenařizoval kdy mají přezouvat pneumatiky a jakou mít lékárničku, jaké mají nosit oblečení, kdy vyčistit komín, pořídit si energetický štítek na stavbu, platit za obnovitelné zdroje. Co nevidět budou povinné volby a cenzura je na spadnutí. Opravdu to chceme?

Jaromír Hlubek