S velkými nadějemi jsme vzhlíželi po 89. Porazili jsme opovrhované komunisty a západní hodnoty jsme měli na talíři. Opominu-li divokou privatizaci, kdy nám, ještě slušně vychovaným dětem rodičů z 1. republiky, nikdo neřekl, že je dovoleno absolutně vše. Mnozí se nezákonně obohatili, mnozí, ikdyž se neobohatili věřili ve spravedlnost a možnost se uplatnit svými vlastními schopnostmi a pílí.
Do 95. to šlo jakž – takž rozumným směrem. Před tím, však totalitně, povinně zaměstnaní, kteří nesplňovali ani jednu kvalitu normálního zaměstnance, tj. spolehlivost, dochvilnost, odbornost a hlavně přínosnost, byli propuštěni, ale následně dostali královské podpory v nezaměstnanosti. V podstatě na tom byli lépe, než zaměstnanci, výše uvedená kritéria splňující a v zaměstnaneckém poměru setrvávající. Tam začal první problém, vytvořili jsme si vrstvu lidí, s kterou již nikdy nikdo nehne, leda bychom je nechali vymřít, to však nedovoluje současná ideologie humanity a pseudolidských práv. Takže máme jedno závaží na noze, kterého se snadno nezbavíme.
To jen část našich současných potíží, dalším je exploze zbytečných zákonů a na to navázané úřednictvo. Celé Československo mělo za první republiky 30 000 úředníků, dnešní Česko se 2/3 obyvatelstva jich má 500 000. Výše zmínění i teď zmínění paraziti jsou si de facto rovni, nepřinášejí nic, jen čím dál víc chtějí. Vlastní iniciativa, invence, nasazení a osobní risk jsou potlačovány restrikcemi, nařízeními a regulacemi, nemluvě o obludném zdanění. Na rozdíl od pana ministra Chládka, mám na parazity jiný názor. Tato koule na druhé noze je asi 3x těžší, než ta první a zbavit se jí bude ještě těžší. Leda až armagedon.
EU 2004 není stejná jako EU 2014, ano i já jsem v referendu hlasoval pro vstup, jelikož jsem byl přesvědčen, že Brusel bude, přece jen, mírnit nenažranou dravčí politiku našich vlád. Obrovský omyl a přiznávám jej. Brusel tuto politiku ještě vyhnal na vyšší úroveň. Naše sdělovací prostředky jedou jak na ohrané vinilové desce. Jedna stanice vedle druhé a zprávy naprosto stejné, rozhlas, či televize. My „Brusel“ dobří, Oni „ Moskva“ špatní. Mezi tím se to poněkud překlopilo, co byla dřív Moskva, to je dnes Brusel.
Iniciátorem napsání tohoto článku bylo naladění „Svobodného vysílače“. Hodně pamatuji. „Svobodnou Evropu“ jsem poslouchal tajně za hluboké komunistické totality a styl včetně drobných stylistických nedostatků a neprofesionálních komentátorů je naprosto obdobný. Přesto měla na nás velký vliv. Smutné je, že takový rozhlas, 25 let po „porážce komunismu“ ještě potřebujeme. V jaké totalitě to vlastně žijeme? Zeleno-rudo- duhově- hnědé?
Nevrátili jsme se ve spirále na totéž místo, kde jsme již před lety byli?
Autor je příznivec a volič strany Svobodných.
