„Veselé“ příhody s hygienickou stanicí – jednání v omylu

Po návštěvě úřadu jsem se ocitl v patové situaci. Předělání projektu (natož pak stavby) nepřicházelo v úvahu z finančních důvodů. Jednání obou úřednic bylo natolik přesvědčivé, že jsem nabyl dojmu,

že na stávající projekt mi souhlas neudělí, i kdybych si zjistil potřebné informace jinou cestou a žádost podal. Určitě ne takto čerstvě.

Protože jsem byl uveden v omyl, rozhodl jsem se jít do rizika a problém vyřešit z jiné strany. Z pohledu úřadů samozřejmě špatně. Dovybavil jsem provozovnu (s výjimkou naprojektované ventilace – bude významným faktorem později) a na hygienu ohlásil zahájení činnosti. Už za 9 dní (sic!, některé činnosti jdou úřadům velmi rychle) mi přišlo sdělení od jedné z úřednic, se kterou jsem před tím jednal, že v dokumentaci úřadu se nenalézají žádné podklady k výrobně (tedy projekt a žádost o souhlas) a že na adrese provozovny byla provedena kontrola s tím, že do provozovny nebyl umožněn přístup. Nebyl, protože provozovna fungovala fakticky jen papírově, nikdo v ní tedy ani nebyl. Ale to je lhostejné, zajímavá je rychlost jednání úřadu. Další text už stojí za citaci:

Jelikož jste v minulosti nezávazně konsultovali na našem pracovišti stavební úpravy za účelem zřízení cukrářské výrobny v suterénu bytového domu …, lze důvodně předpokládat, že jste provozovnu již vybavili a zahájili výrobu cukrářských výrobků. Tuto činnost však lze zahájit až po ukončení stavebního řízení za účelem změny ve využití prostorů. K návrhu stavebních úprav se pro potřeby tohoto řízení vyjadřuje orgán ochrany veřejného zdraví a hasičský záchranný sbor. Orgán ochrany veřejného zdraví nemůže vzít oznámení o zahájení činnosti pouze na vědomí a nekonat. Návrh stavebních úprav byl u nás opakovaně konsultován, stavebník postupně redukoval investice do vybavení a o realizaci úprav neinformoval.
…
Pokud nebude záměr uveden do právního stavu v době co nejkratší (řádný průběh stavebního řízení), budeme nuceni oznámit orgánu státního stavebního dohledu, že pravděpodobně vznikla potravinářská provozovna bez rekolaudace prostorů. Tato skutečnost vás vystavuje riziku sankcí ze strany státní správy.

Znovu připomínám informace z předchozích částí: stavba byla již hotová a úřednicím jsem tuto skutečnost sdělil. Tedy z mé strany nepřicházelo v úvahu, že bych měl jakýkoliv zájem konzultovat něco, co již existovalo a že bych měl jakýkoliv zájem to předělávat. Tedy je zjevné, že jednání obou úřednic už na samém počátku bylo svévolné, a zvýrazněná tvrzení jsou v přímém rozporu se skutečností, se kterou byly úřednice obeznámeny. Na stavebním úřadu jsem nemohl řízení ani zahájit, protože mi chybělo souhlasné stanovisko z hygieny. A to úřednice věděly také. Tedy další past, ze které už nešlo nijak uniknout. Leda možná pomocí úplatku.

Na tento dopis jsem obratem odpověděl, že stavební úpravy byly již provedeny a uvedl i svou (mylnou, jak se ukázalo později) interpretaci stavebního zákona a ústního sdělení od úředníka stavebního úřadu, podle kterého jsem se domníval, že rekolaudace nebude nutná. Následovalo informování stavebního úřadu ze strany hygieny, kontrola úřadu na místě, úřední zastavení činnosti výrobny a sankce ze strany stavebního úřadu. OK, to je vlastně povinností úřadu.

V tomto okamžiku jsem začal zvažovat, zda projekt zabalit, nebo ho zkusit dokončit a začít s výrobou. Nakonec jsem se rozhodl pro pokračování, protože vložené investice nebyly zanedbatelné a také jsem potřeboval zjistit, zda mi úřednice při mé návštěvě lhaly, nebo ne. Začal jsem si tedy dopisovat s hygienickou stanicí, co mám dělat, abych mohl projekt uvést do právně způsobilého stavu. Po několikeré (sic!!!) výměně dopisů mi úřad nakonec nějak srozumitelně naznačil (sic!!!), jak to je s žádostí o souhlasné stanovisko. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale podání jasné informace od úřadu v takovéto věci očekávám hned napoprvé, nikoliv po delší komunikaci. Tento úřad prostě nefunguje správně a neplní ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb. Správní řád, které zní:

(1) Veřejná správa je službou veřejnosti. Každý, kdo plní úkoly vyplývající z působnosti správního orgánu, má povinnost se k dotčeným osobám chovat zdvořile a podle možností jim vycházet vstříc.

Řekněme, že jednání úředníků zdvořilé bylo, ale o nějakém vycházení vstříc nemůže být v žádném případě řeč. Já takové jednání nazývám házení klacků pod nohy.

O „zábavě“ s udělováním souhlasného stanoviska bude příští článek.

Předchozí příběh: návštěva úřadu

Článek byl napsán pro web uredniciskodi.eu