„Veselé“ příhody s hygienickou stanicí – aneb úřade, trhni si

Po předchozích zkušenostech s prolhaným úřadem jsem obnovil své stížnosti a žádal jejich nové přezkoumání, protože úřední lži přinesly nové skutečnosti.

Úřad opět zametal všechny mé stížnosti pod koberec. Fakta jsou nezajímavá, podstatné je, aby úředník neměl průšvih. Ke svým stížnostem jsem nově přidal i stížnost (adresovanou ministru zdravotnictví) na hlavní hygieničku ČR, která má na kontě nejvíc uvedených lží a také křivé obvinění z jednání, kterého jsme se jako firma vůbec nedopustili. Hádejte, kdo stížnost na hlavní hygieničku vyřizoval – pokud hádáte, že hlavní hygienička, pak hádáte správně. Tato osoba je nejen prolhaná, ale také zjevně neprůstřelná. Stížnost na hlavní hygieničku se k ministrovi patrně vůbec nedostala. Co si mám o takovém úřadu myslet? No, mají tam pěkný b…inec. Úředníci si tam dělají co chtějí, nějaká služba veřejnosti (jak ukládá zákon) je na vedlejší koleji – když to úředníkům zrovna nepřekáží v jejich svévoli.

Protože jsem se nemohl domoci svých práv a oprávněných zájmů na příslušném úřadu, podal jsem v podstatě už jen v zájmu testu fungování našeho státu novou žalobu na úřad s tím, že úřad při vyřizování mých podání porušil vícekrát zákon, čímž poškodil má práva a oprávněné zájmy. A že požaduji zadostiučinění za urážky ze strany úřadu a příkaz k přešetření mých stížností. Žalobu jsem psal sám, protože za nejistý výsledek se mi nechtělo platit advokáta. Podle toho to samozřejmě také dopadlo – soud vybral nejslabší tvrzení z mé žaloby a na jejich základě prohlásil žalobu za nejasnou. Zkušený advokát by mi tu žalobu určitě omlátil o hlavu, jenže…

Občanský soudní řád v § 1 praví:
“Občanský soudní řád upravuje postup soudu a účastníků v občanském soudním řízení tak, aby byla zajištěna spravedlivá ochrana soukromých práv a oprávněných zájmů účastníků, jakož i výchova k dodržování smluv a zákonů, k čestnému plnění povinností a k úctě k právům jiných osob.”

Soud mi dal svým vyjádřením jasně najevo, že se mou žalobou nechce zabývat. A advokáta, který by žalobu zpracoval precizně, jsem opravdu platit nechtěl. Takže požadavek výchovy úřadu k plnění svých povinností a k úctě k mým právům naplněn nebyl. Z toho mi plyne, že úřad si může dělat co chce a pokud se chci domoci svých práv, musím si k tomu někoho draze zaplatit. A to ještě také s nejistým výsledkem.

Takže co dělat v situaci, kdy mě může úřad stíhat a pokutovat i za takové porušení zákona, při kterém nikomu nevznikla žádná škoda, ale naopak úřad není potrestán za porušení zákona, při kterém někomu škoda vznikla? Tak jen doufám, že takový úřad jednou pojde hlady, až odradí všechny od podnikání – tedy od vytváření zdrojů, ze kterých je ten úřad živ. Takže úřade nazdar, já tě živit nebudu.

Předchozí příběh: prolhaný úřad

Psáno pro www.uredniciskodi.eu