Tento díl je obzvláště vydařený a po jeho přečtení mi hned naskočilo často používané rčení - představuje si to jak Hurvínek válku. Pojďme jeho nápady dotáhnout do nějakého reálného konce.
Anarchokapitalismus, díl jedenáctý: Veřejná prostranství a svoboda slova
Vyberu jako příklad parky, o kterých autor tvrdí, že by měly být v soukromém držení a pokud lidi budou chtít park používat, budou ochotni za vstup do něj zaplatit. Zároveň, že majitel parku si může určovat co budou lidi moct v jeho parku veřejně rozhlašovat. Než budete pokračovat dál ve čtení, přečtěte si prosím nejprve celý Urzův článek, protože jinak bych zde musel citovat víc, než se mi chce.
Urza se ohání tím, že projekty by se měly řídit tím, co si lidé přejí. Já si například přeji, abych mohl vylézt z baráku, aniž bych musel komukoliv platit (vždy, přímo, nebo i nějakým paušálem) za to, že projdu jeho pozemkem. Také si přeju mít možnost zajíst si do parku a sledovat tam prdelky mladých děvčat, aniž bych za to musel někomu platit. Jednoduše proto, že ta děvčata by do takového parku nechodila zdaleka tak často, jako nyní. Já bych tedy přišel o zážitek (hm, v mnoha případech o "zážitek"), takže bych do parku nešel. Ha, ten Hlinka je ale prasák, ale proč by takový důvod nemohl být legitimní, pokud se jen dívám? V soukromém parku by navíc takové dívání se mohlo být zakázané, protože prudérní genderfašofeministické návštěvnice se to může dotknout (dědek se jí nelíbí, tak ať ani nečumí), ona si bude stěžovat - a do parku mě nepustí ani za poplatek.
Přijměme model, že každý kousek země někomu patří. Nebylo by vhodné, aby rozsáhlé plochy patřily jednomu vlastníku, protože ten by pak začal svého postavení zneužívat a bylo by po svobodě. Jakékoliv. Naprosto by stačilo, kdyby se takový vlastník na někoho naštval a zakázal mu vstup na své pozemky. V krajní situaci by se mohlo dost dobře stát, že nebožák by nemohl vylézt z vlastního baráku. Kde se pak dovolá nějaké spravedlnosti? Tedy dle idejí anarchokapitalismu by mělo být takové vlastnictví rozptýlené, aby věc fungovala. Pak by to však znamenalo, že pokud bych chtěl (nebo potřeboval) vyrazit někam dál, musel bych se vyrovnávat s desítkami nebo stovkami vlastníků za právo projet jejich pozemkem. Hm, že by tedy mohlo být nějak vynuceno, že za průchod pozemkem nemusím platit? To nejde, přece nemohu vlastníkům pozemků diktovat, jak mají se svým pozemkem nakládat, to by bylo v přímém rozporu s idejemi anarchokapitalismu. V reálu by celý problém nakonec stejně skončil tím, že nějaký vlastník by získal převahu a skupoval další a další pozemky, protože takto rozptýlené vlastnictví je dost nepraktické, až by se fakticky stal pánem země (ať si pod tím představíte jakoukoliv oblast), aniž by musel nutně vlastnit veškeré pozemky, stačí nějaké kritické množství a klíčová poloha. Jeho místo nikdo volnotržně nenahradí, protože on své pozemky neprodá (a nikdo ho přece k tomu nemůže nutit) a plocha nafouknout nejde. A jsme obloukem v problému nastíněném na začátku odstavce.
Jeden kousek však ocitovat musím, protože na něm budu dále stavět:
"... je zakázána například propagace fašismu či rasismu (... přesto budu vždy hájit svobodu slova i pro ty, se kterými hluboce nesouhlasím)"
Pokud vás nepřesvědčil o totálně nedomyšleném nápadu předchozí text, nabízím další příklad. Máme tu komunisty, o kterých už víme, co je to za lumpy a že v souladu se svou ideologií chtějí, aby pokud možno veškeré vlastnictví bylo v rukách všeholidu - tedy žádné konkrétní osoby. Komunisti si v souladu s ideály anarchokapitalismu zakoupí pozemek, na kterém postaví park. Protože to s všelidovým vlastnictvím myslí vážně, bude vstup do parku zdarma, aby jim tam chodilo co nejvíce lidí, mezi kterými pak budou moct šířit své představy o ideálu. Tím je zabavení pozemků všem těm, kteří za vstup požadují poplatek. A hlavním bonusem by pak byly veřejné výzvy k popravě Urzy jakožto hlavního nepřítele všeholidu. Pokud se to bude opakovat často a dostatečně dlouho, pak se celkem spolehlivě stane, že Urza přijde o život. Myslím, že by Urza dost rychle přehodnotil svůj postoj k možnosti veřejného šíření násilnických ideologií. A svoboda opět skončí.
Z výše uvedených důvodů si tedy společnosti drží veřejná prostranství jakoby nepatřící nikomu (patří státu, obci) i za cenu, že jejich provoz je nákladnější a méně efektivní, než kdyby ten samý pozemek spravoval nějaký konkrétní vlastník. A to proto, že existence takových prostranství poskytuje lidem více svobody, než kdyby každý kousek někomu patřil. Urzovo fantasmagorie mohou na papíře vypadat úžasně, papír ostatně snese všechno. V reálu je to však velmi nebezpečná pitomost.
