O některých věcech se prý nemá ve slušné společnosti mluvit. Protože zde nemluvím, ale píšu, a protože z reakcí mnohých diskutérů vidím, že hovořit zde o slušné společnosti je hodně velká nadsázka, nemám žádné zábrany rozvinout další z mých oblíbených témat. Každopádně mám se záchody řadu zajímavých příhod, určitě podobně jako většina z vás.
Některé konstruktéry záchodů by bylo málo i zabít. Jako by vůbec neznali hydrodynamiku a anatomii. Hezky bych je nechal mučit na jejich výtvorech.
S největším zločinem proti lidskosti jsem se setkal na vojně (jak taky jinak). Tam byl jeden záchod, který se ucpával snad i ledvinovým pískem. Nešel prošťouchnout naprosto ničím, ani zvonem, ani drátem. Soudruzi (to prostě nikdo normální navrhnout nemohl!) konstruktéři však tuto vlastnost zjevně včas odhalili, protože odtokové koleno vybavili snímatelným víčkem, kudy šlo ucpávku prošťouchnout (do další ucpávačky). Mísa snad snad musela být nějakým darem od Sovětů k výročí naší okupace jejich vojáky, nebo co, protože s něčím podobným jsem se jinde už nesetkal.
Trauma s mísou jsem zažil i v jednom hotelu. Krásný, nově vybavený - ale - mísy byly snad dětské nebo jaké, protože jsem se tam prostě - tak nějak - nevešel. No, co to budu zdlouhavě a nesrozumitelně okecávat, zkrátka jsem při sezení šoural pindíkem po vnitřku mísy. Výsledným efektem bylo, že jsem si poskytl urinoterapii. V té době jsem z toho však moc nadšený nebyl, protože jsem ještě neznal její blahodárné účinky. No a také jsem tajně doufal, že pokojská mísu umyla po předchozích hostech. Když jsem si na nepohodlí stěžoval recepční, koukala na mě nechápavě do té doby, než jsem jí to vysvětlil polopaticky. A pak koukala taky nechápavě. Přitom si myslím, že nejsem nijak nadpřirozeně vybaven. Zato když tuto příhodu vyprávím před děvčaty, některá z nich zbystří. Každopádně nám chlapům z toho plyne naprosto jednoznačný závěr - sedáme si jen v nezbytně nutné situaci.
Ve srovnání s výše uvedenými trampotami se jistě budete usmívat nad takovou malicherností, jako že záchod splachuje jen opravdu hutné předměty. Zbytek se tam krásně točí dokola a směje se vám drze do očí i po třetím spláchnutí. Máte-li něco takového doma, sotva odoláte pokušení to celé rozkopat.
Tolik úvodem, a nyní ta teorie:
Je to na hovno.
