Nebojte se, nejsem až tak morbidní, abych psal o smrti fyzické. Budu psát o smrti ideologické. Protože feminismus je ideologie, kterou v jejím konečném důsledku považuju za naprosto škodlivou a rozkladnou.
Mám kamarádku, která sama sebe pasuje do role feministky. Je razantní v prosazování svých představ a její kamarádky mi říkaly, že je s ní dost obtížná diskuse, protože je prostě argumentačně převálcuje. Takže nakonec s ní raději nikdo nevstupoval do sporu. V době, kdy jsem se s ní seznámil, jsem to samozřejmě nevěděl, takže jsem některé její argumenty docela snadno shazoval se stolu, pokud jsem věděl, že krafá nesmysly. Tedy jinak řečeno - v těchto případech jsem utloukl já jí, ne ona mě.
Kamarádka si našla milého a vzali se. Naprosto od srdce jí to přeju, ale to není téma, které chci nyní rozebírat. Všiml jsem si totiž jedné podstatné věci - ona má silný pocit, a ten pocit si sama ještě posiluje, že její muž jí v případě problémů bude chránit. Podle toho, jak často o tom mluví, má silnou potřebu, aby jí muž chránil. A přeju jí také, aby se tak v případě nutnosti i stalo. Mnohé ženy tuto potřebu nedávají tak silně najevo, ale jak pozoruju svět, považuju tuto ženskou potřebu za přirozenou - v nějaké míře.
A teď vezměme v úvahu, že feministky požadují rovné zastoupení žen na řídících pozicích, v politice a podobně, nejlépe formou nařízení. Jenže - ruku na ňadro, děvčata - často se jedná o pozice, ve kterých má člověk moc (mimo jiné) ochraňovat. A najednou to přestává celé fungovat. Ženskou přirozenou potřebou je, aby jí muž ochraňoval (úchylek si nyní nebudu všímat). Zároveň ale určitá skupina žen chce - v rozporu se svou vnitřní potřebou - tuto možnost mužům vzít, respektive je chtějí vytlačit, formou půl na půl. Jinými slovy, oslabují možnosti mužů ochraňovat své ženy a rodiny. A protože muži jsou veskrze líné bytosti, odebráním příležitosti prostě svou roli přestanou plnit, vykašlou se na to. Výsledek se dostavuje - ženy jsou ještě více nespokojené a ještě častěji single. A mnohé pak kvůli tomu brečí do polštáře.
Když to vezmu kolem a kolem, tak ta kamarádka vlastně o feminismu spíš krafá, než by jí byla ve svém hlubokém nitru. Tam je, jak to tak vypadá, přece jen normální ženou.
