Dnes je v módě odmítat generálně princip kolektivní viny. Takové odmítnutí můžeme spolehlivě uplatňovat například v situacích, kdy se někdo narodí jako příslušník nějakého národa nebo státu. Lze někdy kolektivní vinu uplatnit?
Ano, lze. Dokonce jsou případy, kdy je NUTNÉ kolektivní vinu uplatňovat, jinak se dostaneme do naprosto neřešitelné situace. O jaké případy se jedná?
Kolektivní vinu musíme uplatňovat v případě nositelů nějaké ideologie. Pokud máme například nějakou ideologii, která hlásá potlačování práv a svobod člověka (§§ 403 a 404 Trestního zákoníku), pak každý, kdo se k takové ideologii hlásí, musí nutně nést alespoň morální spoluvinu za zvěrstva, která byla ve jménu této ideologie spáchána. Sem jasně patří všichni, kteří se hlásí k nacismu či komunismu. Není možné tvrdit, ale já jsem přece hodný nacista/komunista, já to myslím dobře a ničí práva potlačovat nechci. Součástí nacismu je národnostní nenávist, součástí komunismu je třídní nenávist. Je možné osekat ideologii komunismu od třídní nenávisti tak, aby se stále jednalo o komunismus? Sotva - ideologie je na této nenávisti postavená. Není možné být komunistou a zároveň hlásat právo a svobodu v případě vlastnictví výrobních prostředků. Proto každý i současný komunista nese spoluzodpovědnost za těch přibližně sto milionů zavražděných ve jménu této ideologie. Nese ji proto, že se k takové zvrácené ideologii hlásí. A nese ji i proto, že se takové vyvražďování může vrátit. Došlo-li by k překročení hranice kritického množství vyznavačů či příznivců takové ideologie, pak se mohou pogromy snadno opakovat.
V případě islámu je to trošku složitější, ale ne o moc. Islám je prokazatelně ideologií, která beze zbytku splňuje předmět výše jmenovaných paragrafů Trestního zákoníku. Tedy každý, kdo se k islámu hlásí, je nositelem kolektivní viny za všechna zvěrstva (minimálně toho druhu, která má na svědomí Mohamed, a že jich bylo...), která se ve jménu islámu od doby jeho vzniku udála. Oslavuje-li muslimská komunita nějaký teroristický útok muslima v nemuslimské zemi, pak se ke kolektivní vině dokonce přímo hlásí. Složitější situace je v tom, že muslim se muslimem rodí a zůstává-li v muslimské zemi, nemá na výběr. Pokud však vyhledá útočiště v neislámské zemi, už na výběr má. Chce-li zůstat muslimem, pak nemá v neislámské zemi co pohledávat od okamžiku, kdy zjistí, že je v zemi Satanově. Leda by ji chtěl porobit.
Konečně se dostáváme ke sluníčkářům (zastáncům ideologie multikulturalismu). Historie k nám promlouvá dostatečně jasně. Jestliže se někde vyskytne větší množství muslimů (v procentuálním zastoupení), dochází prakticky vždy ke konfliktům a pokusu zničit či alespoň potlačit předchozí kulturu. Zvítězí-li muslimové, pak dochází k potlačení práv a svobod původních obyvatel, kteří nekonvertují na islám. Jestliže sluníčkáři podporují příliv muslimů do Evropy (ať už to zdůvodňují jakkoliv ušlechtilými pohnutkami), zakládají tím nutně na budoucí násilný konflikt. V některých částech Evropy k "drobnějším" konfliktům již dochází. Násilností (a mrtvých) bude přibývat s tím, jak bude přibývat muslimů v Evropě. Je to empiricky ověřené, nelze se tedy na nic vymlouvat. Navíc představitelé ISIS přibližně před dvěma roky jasně prohlásili, že jejich cílem je zničení Evropy. Tedy tuplem se nikdo nemůže na nic vymlouvat. Sluníčkáři tedy nutně nesou kolektivní vinu (přinejmenším morální) za všechny teroristické útoky muslimů (ale také proti muslimům jako odvety, když stát selhává ve své základní funkci), které se za poslední dva roky (minimálně od vyhlášení záměru představiteli ISIS) staly a ke kterým ještě dojde. Nesou společně a nerozdílně vinu za všechny, kteří zemřeli a zemřou v důsledku jejich vítačství a přijímání muslimů do Evropy. Tuto vinu jim nesmíme nijak odpárat, jinak se historie bude opakovat.
Článek je samozřejmě napsaný zjednodušenou argumentací, jinak by to nikdo ani nečetl a celé psaní by ztratilo smysl. Přesto jsem pevně přesvědčen, že základní podstatu celého problému se mi podařilo vystihnout dostatečně srozumitelně. Pokud ne, lze pokračovat v diskuzi.
