Není nad to pořádně si zazpívat. Čtyři hodiny příjemné euforie v hospodě, průběžně prokládané pivem, to člověka spolehlivě nabije do dalších dní. Zkuste si to porovnat s několika minutami upocené aktivity, navíc neprokládané pivem.
Byli jsme s partou - takové volné sdružení, kdo přijde, je tam - v hospodě na zpěvánkách. Akce se konala v salonku, dostatečně odděleném od zbytku hospody, takže jsme si mohli hulákat do aleluja. No, vydařilo se opravdu nad míru. Nejprve partnerka jednoho kolegy, která tam byla poprvé, vyhlašovala, jak zpívat neumí a vlastně ani nezpívá. Jakmile se rozpumpovala, jak jí to krásně šlo!
Brzy za námi přišel jeden Rus, zda si k nám může přisednout a poslouchat. Netrvalo ani tak dlouho, a postupně se tam nastěhovala celá jeho rodina. Tak jsme dali pár ruských, na co si kdo vzpomněl. Rodinka se přidala tam, kde znala. Jeho dcera (kolem 10 let) nám po rozpumpování vystřihla na jednu ruskou písničku pěkný taneček.
Krátce po odchodu rodinky do hajan se tam ochomejtli tři Italové. Nijak se nezdržovali a hned se přidali. Tak jsme zapěli pár italských, jeden z nich tam dokonce začal organizovat kánon. Musím uznat, že opravdu uměl. Později jsem z něj vytáhl, že dělá doma sbormistra nebo dirigenta - jeho aktivní vztah k hudbě byl jasně poznat. Taliáni byli smutní, když se nám podařilo jim vysvětlit, že tam opravdu nebudeme zase zítra, ale tak nejdřív za měsíc.
Takto nějak si představuju opravdovou multikulti - společná družná kultura bez hranic, ne ustupování nesmyslným požadavkům naplavených menšin. Návštěvníci odcházeli s pocitem, jak jsou ti Češi prima lidi.
A na závěr - jistě někoho napadne, že takováto zdařilá akce zakončená pěkným sexem je ještě lepší. K tomu mohu říct pouze toto: třešínka na dortu.
