Pohádka o Karkulce

Milé děti, je mi vás docela líto, protože věříte kdejaké ptákovině. Jste holt ještě prosté dušičky, co se dá dělat. Za trest vám nyní prozradím, jak to s tou červenou Karkulkou bylo doopravdy...

Začátek pohádky v podobě, v jaké ji znáte, byl pravdivý. Tedy skoro. Ona Karkulka byla taková blondska a měla ráda červené šatečky, vlastně tak trochu do růžova. Ale protože chlapi vidí hůř barvy, a pouliční osvětlení bylo tehdy opravdu mizerné, prohlásili tu její barvu za červenou a dál se s tím ne....tentononc.

Karkulka byla nejen blondska, ale na svých 16 let i velmi vyspělá. Nemyslete si děti, tenkrát dospívali lidi o něco později než dnes, protože měli málo jídla. Ne jako dnes, kdy je taková šestnácka už kus ženské. Bodejť by ne, když odváděli naprosto nepředstavitelných 10% procent z příjmů (tzv. desátky, dnes si to ani neumíte představit, děti).

Karkulka tedy vlastně ještě nepracovala, byla to tak trochu flundra. Víte co to je flundra, děti? Zeptejte se maminky. Ale raději z povzdálí a připravte se případně na útěk. Tak, pro jistotu. A protože se dost poflakovala, poslala jí její matka za svou matkou, aby donesla něco vína (babička byla tak trochu násoska, tak aby dala pokoj, bydlela jinde a dostávala svou pravidelnou dávku, aby neprudila u dcery).

Karkulka si zkrátila cestu přes takový menší lesík - on to byl vlastně spíš hájek, ovšem neudržovaný, takže zarostlý různým houštím. V hájku se poflakoval vlk - vlastně pan Vlk, česky Wolf. Potkal se s Karkulkou, dal s ní řeč a protože už dlouho neměl žádnou babu, tak nějak se dohodli a ... zeptejte se zase raději maminky. Ona ta Karkulka, jak byla flundra, ono se jí to s tím panem Wolfem nakonec líbilo.

Karkulka pak došla k babičkce, vyřídila pozdravy, předala víno a mohlo to v klidu skončit. Jenže, nějak se k tomu připletl místní hajný, který si na Karkulku myslel. No, co si budeme povídat, trouba to byl, ale když se chlap zblázní do ženské, nemá ani zbla rozumu. Ona Karkulka také měla poněkud větší produkci feromonů než jiné holky ze vsi, takže se není co divit, že po ní chlapi šíleli, byť byla jinak dost líná a v domácnosti dohromady nepoužitelná. Myslivec ze žárlivosti pana Wolfa zastřelil a hodil ho do studny (pak se prý nedala 3 roky ta voda pít, než tam pana Wolfa našli a studnu zas vyčistili). Hajného nakonec dopadli a usvědčili, on se před soudem hájil, že pan Wolf chtěl Karkulku i babičku sníst, aby zametl po sobě stopy. Stejně mu to nikdo neuvěřil, až na jednoho místního opilce, který příhodu honem začal vyprávět v okolních vesnicích - no a víte, jak se to vypráví dodnes.

Prostě nevěřte pohádkám, ve skutečnosti to bylo jinak.