Těšíte se, že budu pucovat jen věřící? Pak vás nejspíš zklamu - budu pucovat všechny. Protože i ateisté se dost často uchylují k náboženské demagogii. Nejprve ukážu na konkrétním příkladu.
V poslední době jsem zde zachytil nejméně dva blogy, které nějakým způsobem zmiňovaly jeden bod z desatera - nezabiješ. Obzvláště výživný byl blog o tom, že křesťané, pokud by se tohoto bodu drželi, nesmějí zabíjet kapry. Jednalo se o obzvláště výživnou demagogii, lepší příklad se hledá opravdu obtížně.
Zkusme se nejprve podívat na kontext, ve kterém je desatero zasazeno. Jedná se o "vrchol" mojžíšského Zákona (adresovaného Židům), respektive o nejvyšší přikázání Zákona. Jenže, tento Zákon rozvíjí další detaily. Ve vztahu k zabíjení vyjmenovává hrdelní zločiny (tedy takové, za které je trest smrti), dále jednání ve válečném stavu a také jednání v sebeobraně (za velmi zajímavé považuji například to, že je možné beztrestně zabít zloděje, který se vloupá do domu v noci). Co se týká zvířat, pak tento Zákon doširoka rozebírá, jaká zvířata jsou určena k jídlu a jakým způsobem se mají zabíjet a dále obětní řády, ve kterých hrají hlavní roli zabitá zvířata. S nástupem křesťanství se z pohledu zabíjení změnilo jen to, že již není třeba přinášet zvířecí oběti a určování hrdelních zločinů má v pravomoci král (resp. mocenský systém té které země). Ten, kdo se alespoň trochu orientuje v problematice, nemůže nikdy tvrdit, že křesťanům je zapovězeno zabíjení zvířat, natož kapříků, několik apoštolů se dokonce rybařením živilo, a to i během svého apoštolátu. S ohledem na širší kontext dojdeme velmi rychle k závěru, že ono "nezabiješ" má ve skutečnosti význam "nezavraždíš jiného člověka".
Podívejme se na to, jak taková demagogie vzniká. Někdo (v tomto případě nejspíš nějaký vegetarián) se snaží ostatním vnutit svůj pohled na svět. Jenže, on to nečiní formou nabídky (vem nebo nech být), ale snaží se svůj pohled prosadit silou. Protože je Bible mnoha lidmi uznávána jako autorita, vybere z ní jednu myšlenku, zcela ji vytrhne z kontextu a překroutí tak, aby vyhovovala jeho ideologii. Zároveň se však snaží zachovat dojem, že nikoliv on, ale ta autorita (zde Bible) tvrdí to, co se nám snaží nakukat.
Jedná-li se o vážně míněný záměr (demagogii lze krásně použít i jako vtip, ovšem musí být možné nějak rozpoznat, že se o vtip jedná), pak takový demagog může svým demagogiím sám věřit, nebo sleduje nějaký zištný zájem. A že se snaží ochránit kapříky před zabitím? Stejně byli vypěstováni pro jídlo, bez krmení dodávaného lidmi by pochcípali hlady. Pokud kapříka koupeného na trhu vypustíte do řeky, pojde s největší pravděpodobností také, a to horší smrtí, než ho čeká na tržišti.
Situaci zhoršují papouškové. To jsou lidé, kteří jsou líní nebo neschopní samostatného uvažování, tak opakují cizí myšlenku, aniž by jí rozuměli. Aniž by se jí vůbec snažili porozumět. Náš šéf to říká, tak je to pravda a je třeba to vytrubovat do světa. Jak je to jednoduché, stokrát opakovaná lež se stává pravdou... Neznalost, nevědomost, lenost myslet, touha po jednoduchých řešeních - to je podhoubí, na kterém se daří libovolné demagogii.
Další lidé používají přikázání "nezabiješ" k obhajobě myšlenky, že trest smrti je nepřípustný. Ať už je k tomu vede cokoliv, odkaz na autoritu desatera je opět demagogický, protože dle kontextu toto přikázání popravu těžkého zločince nevylučuje. Takový člověk se pak velmi snadno stane pseudohumanistou, protože zločinci v důsledku přiznává větší práva než oběti.
Pokusím se shrnout, jak můžeme poznat nositele náboženské demagogie (ať už věřícího, který svou víru obhajuje, nebo nevěřícího, který víru účelově napadá).
"Ochraňování" zájmů ostatních. Například, kapřík má také právo na život, nebo, nechceš přece zemřít, nebo, krizí nesmí trpět ten, kdo jí nezavinil (ajaj, zas mi ulítly prstíky na klávesnici) v situacích, kdy s tím stejně nelze nic dělat, protože okolnosti jsou už dané a každá změna by vedla ve svém důsledku jen k horšímu (například ten kapřík "zachráněný" vypuštěním do řeky tak jako tak pojde).
Neznalost kontextu, vytrhávání z kontextu, přičemž se demagog snaží vzbudit dojem, že myšlenka ve svém původním kontextu má právě takový význam, jaký jí demagog přisuzuje.
Tvrzení v rozporu s pozorováním a doslovné chápání výroků. Velmi oblíbené jsou půtky o délku stvořitelských dní, nebo o způsob, jakým Bůh tvořil živé organismy. Někteří věřící se takto snaží obhájit tzv. biblickou "pravdu", někteří nevěřící se stejným způsobem chápání snaží dokázat, že Bible píše naprosté nesmysly. Přičemž obě skupiny používají jasnou demagogii. Mnohdy přitom stačí pořádně bez počátečního zaujetí a s rozmyslem přečíst si první tři kapitoly knihy Genesis.
Někdy může být obtížné rozpoznat širší souvislosti. V takovém případě mi pomáhá následující kritérium. Pokud nějaká skupina o sobě tvrdí, že jen oni mají pravdu, nebo že oni jsou ti praví a ostatní jsou špatní a v podobném duchu, pak je to pro mě jednoznačný rozpoznávací znak, že v takové partě bude demagogie požehnaně a já raději prchám radostně a hlavně rychle pryč.
