#MeToo - škola

Kde kdo (nebo spíš kde jaká) najednou vytahuje prastaré křivdy, které se staly kdysi dávno, v téměř zapomenuté minulosti. Nezbývá mi tedy, než také vytáhnou křivdy staré čtyřicet let a více, které mě doživotně poznamenaly.

Patrně to zažila většina z vás - podobně jako já jste jistě chodili do školy. Dodnes mívám z této doby závažná traumata, která se projevují následovně: mám-li někdy noční můru (tedy zlý sen), pak je buďto o škole, nebo vojenské službě. V těch nejhorších případech se v jednom snu zkombinují obě témata. Po takových snech se budím celý zpocený a se ztrátou chuti k životu. Dosud jsem s tím nebyl u psychologa, ale až vysoudím za újmy způsobené školami balík peněz, možná psychologa navštívím. Nebo to prochlastám, ono to vyjde nastejno.

Snad nejhorší křivdou bylo násilné donucování. Když jsem říkal, že místo do školy chci jít rovnou do důchodu, všichni dospělí se mi vysmáli a do školy mě dotlačili násilím. Pak dlouhá léta dospělí trvali na tom, že tam prostě chodit musím, a další řeč se o tom nevede. I když jsem jim s bystrostí sobě vlastní dalekosáhle a zcela logicky vysvětloval, jaký je to nesmysl a jak mě škola psychicky ničí, nikdo nedal na má varování.

Považte, že jsem se bránil už v té době. Ne jako mnohé #metoo, které kdysi ani nepíply a teď ničí zbytky života bezbranným stařečkům. Rozhodl jsem se, že učiním přítrž mnohem masivnějšímu násilí a školy zničím. Není přece přípustné, aby další a další generace trpěly tak, jako já. Přidejte se a spusťme novou kampaň za šťastné zítřky.