Jak se říká - nebe a dudy. Upekl jsem si veku v úterý. Dnes jsme dojedli poslední zbytek a veka byla stále dobrá. Veka z Penamu balená v celofánu by za tu dobu byla tuhá, gumová a dost možná i plesnivá.
Jasně, že po třech dnech už veka nebyla "jako za mlada" a věk na ní byl znát, ale můžete si udělat doma pokus - upečte si svou, k ní si kupte její stejně starou "sestřičku" z Penamu a porovnejte výsledky po třech dnech. Samozřejmě za stejných skladovacích podmínek (zásadně mimo původní balení). Vsadím na to, že ta vaše na plné čáře vyhraje a už to nebudete chtít nikdy jinak.
Jak jsem dříve psal, z nouze jsem si začal doma péct chleba. Nic na tom není, jen je zapotřebí být nablízku v době, kdy těsto kyne a během pečení. Pro normální pracující, kteří za prací dochází, to moc není - leda o víkendu. Ti jsou na tom špatně, protože jim nezbývá, než chleba někde koupit. K jejich smůle může být ten chleba právě z Penamu.
Protože i chleba se časem omrzí, člověka chytne mlsná a zatouží po rohlíku. Jenže s rohlíky je nimračka, vlastně moc práce. Řešením je tedy veka. Těsto je fakticky stejné, ale práce násobně méně. Navíc nakrájená veka na plátky se nepřeklápí na talíři jako rohlík. Zde se hodí vsuvka - cizinci nechápou náš podivný zvyk mazat si rohlík na té straně, na které ležel na plechu. Naše tradice, no. Také snad můžeme mít nějaké nepochopitelné, že? Závěr je tedy jasný - při chuti na bílé pečivo je v seznamu veka.
Velmi dobrý recept na veku jsem nalezl zde. Poměr surovin je vyvážený, takže pokud vše správně odvážíte a odměříte, nemusíte při hnětení těsta nic přidávat. Takže domácímu pečení zdar! A Penam ať si peče pro koho chce. :)
