Domácí pivovaření I - prostě se chlapsky rozhodněme

Jsem už znechucen průmyslovými euro... ehm ...močkami. Ať se na mě velké pivovary nezlobí, ale jejich produkce je - mírně řečeno - zoufalá.

Jistě, velkopivovar umí vyrobit pivo čisté, bez závad, případně jen se zanedbatelnými závadami - které prodá jako vlastní specifikum. Co si budeme povídat, jakmile se do něčeho vloží kvasinky, je tam dlouhá řada rizik. Jenže velkopivovary vyrábí vesměs pivo sice čisté, ale mdlé, bez jiskry, bez nápadu. Až hnusné... Osobně se domnívám, že hlavní vinu na tomto bědném stavu nese změna vlastníků pivovarů, většinou zahraničních, které zajímá především finanční výnosnost, nikoliv však pivo samotné. A technologie, jejichž hlavním smyslem je ušetřit náklady a minimalizovat rizika, nikoliv výroba špičkového produktu. Uvědomte si však, zahraniční soudruzi kapitalisti, že Česko je stále ještě pivem proslulá země. Chcete snad tuto "nálepku" zničit a vymazat s povrchu zemského?

Je jasné, že velké pivovary se snaží, aby každá várka byla pokud možno stejná a pivo drželo stálou kvalitu. Avšak daň za takový přístup je vysoká - pivovar prostě neudělá špicové pivo. Vlastně udělá, ale prodává ho jako speciál za úplně jinou cenu, než průmyslovou močku.

Vede z tohoto stavu úniková cesta? Mohu vás ujistit, že vede. Jak roste cena piva, otevírá se prostor pro vznik malých pivovarů. Vaření piva v malém je totiž dražší na vstupu - v cenách surovin, technologií i lidské práce - a vyplácí se až od určité ceny, která musí být konkurenceschopná. Avšak malý pivovar je schopen uvařit mnohem lepší pivo, než velkopivovar, který dbá na vyrovnanost kvality a rozváží pivo do širého okolí. Naprosto zjednodušeně - u piva platí to samé, co u jahod. Jahoda utržená přímo z keříku v době pozdního rána, tedy kdy již sluníčko pěkně hřeje, ale noční rosa ještě nestačila vyschnout, je to nejlepší, co si může jahoda přát před svým sežráním. Tatáž jahoda utržená v době odpolední je již životem znavená a chuti povadlejší. Jahoda umořená denním pobytem v lednici je leda tak na vyhození, často obohacená květem plísně. Leda by byla zkažená genetickou modifikací, která sice zabrání jejímu rychlému zplesnivění, ale zato z jahody udělá cosi podobného polystyrenu - po chuťové i konzistenční stránce. Opusťme poezii a vraťme se do syrového světa - nejlepší pivo je přímo ze zracího sudu. Udělejte si exkurzi do nějakého pivovaru a ochutnejte správně proleželé pivo přímo ze zracího tanku - zjistíte, že je to úplně něco jiného, než co si koupíte v obchodě v lahvi (obdoba polystyrenových jahod).

Jak mít stále k dispozici jahody vychlazené ranní rosou a nahřáté prvními slunečními paprsky? Ehm, pardon, mám na mysli pivo. Udělejte si ho prostě doma. Jak začít?

1. Potřebujeme trošku víc místa, v garsonce narvané dvěma a více lidmi to prostě nejde.
2. Zbavme se nepřející manželky. Mějme na paměti, že láska k pivu nám vydrží déle, než láska k mrzuté a nepřející ženě. Bůh žehnej všem manželkám, které nás v domácím pivovaření podpoří - nebo aspoň nepřekáží.
3. Je třeba zvolit správnou technologii. Lze vařit i na sporáku v zavařovacím hrnci, ale počítejte s tím, že se od hrnce nehnete. Celý proces vaření vám totiž zabere dobu celodenní šichty (cca 8 hodin). Nebo lze pořídit počítačem řízený hrnec, ten však zas něco stojí a omezí vás v technologii vaření (pohledejte si na internetu něco o dekokčním a infuzním způsobu výroby - například zde a zde).
4. Potřebujeme další lednici (a také vhodné nádoby) na kvašení piva a další na zrání. Je třeba si uvědomit, že pivo by mělo zrát nejméně měsíc, raději dva a více. Tak dlouho nelze vydržet do další várky. Kvašení probíhá za jiných teplot, než zrání - proto jsou třeba alespoň dvě lednice. Pokud máme k dispozici vhodně chladný sklep, lze jednu lednici ušetřit. Také záleží na tom, zda máme raději spodně nebo svrchně kvašená piva - kvasí při jiných teplotách.
5. Je třeba nakoupit správné suroviny - a zejména kvasinky. Zjistěte si, jaké teploty umí vaše lednice (sklep), jaké chcete dělat pivo (spodně/svrchně kvašené) a podle toho vyberte kvasinky.
6. Dle Zákona o spotřebních daních máte povinnost se prásknout celnímu úřadu a můžete uvařit do 200 litrů piva za rok bez toho, aniž byste museli zaplatit spotřební daň. Nebo se tím nesmíte nikde chlubit, jako to dělám třeba já na tomto blogu.

Pokud dodržíte čistotu a správné postupy, budete mít po několika prvních pokusech lepší pivo, než jaké můžete koupit v lahvích, dokonce i lepší, než vám načepují v mnohých hospodách. Vyzkoušeno, tisíce děkovných dopisů. Pivu zdar, močkám zmar! :)