Říkal jsem si - zas je čas vzít si na paškál nějakou pohádku. Protože paměťová zásobárna došla, našel jsem si web s českými pohádkami a podíval jsem, v čem by bylo lze zprznit prince Bajaju. Odkaz na původní pohádku je pod blogem.
Zprvu jsem zamýšlel, že se vyřádím na feministkách nebo ochráncích přírody (kvůli hubení ohrožených druhů divé zvěře). Jenže nic tak silně podnětného tam nebylo, na dopis ministerstvu kultury s návrhem na zakázání pohádky jsem také nic nenašel ... tedy, ne že by se nějaká blbost nedala vyšťárat, ale slina nenaběhla a za tu námahu mi to nestojí.
Zato jsem si všiml této věty:
Vždyť byl němý, k tomu tváře smědé až strach a nosil jedno oko zavázané; mohl-li král mysliti, že by se které princezně zalíbil?
Smědá tvář - najdete-li si ve slovníku postarší češtiny - je totéž co snědá. Tedy měl tmavší pleť, ale ještě ne černou. Jeho otec král sedm let (prý) kdesi válčil, později se odrostlejší Bajaja točil kolem princezen... Člověka napadne - Rom! Jenže čtěme dál, jak ho přijal král hostitelské země:
Brzy však viděl, že jej může velmi dobře ke všemu řízení potřebovat. Ať bylo v zámku co bylo, on věděl ve všem rady a celý den po zámku běhal a šukal. Potřeboval-li král písaře, nebylo nad něj šikovnějšího.
Bajaja šukal po zámku, což by mohlo odpovídat. Avšak byl šikovný, kdejakou práci zastal, takže Rom zjevně nebyl. Tak tedy snad Cikán? Čteme-li v historii o řemeslech, která zastávali Cikáni, jsou to samí pěvci, cirkusáci, kotláři, brusiči nožů a podobně, avšak žádného písaře tam nenajdeme. Takže ani Cikán... Musíme to tedy zkusit jinak.
Pohádka je zasazena do doby renesanční, případně do pozdního středověku, kdy bylo ve velké oblibě zabíjení draků. Která země by mohla být tou dobou líhní snědých vzdělaných písařů? Arabské země? No nevím. Co bystě řekli třeba takovému Taliánsku?
