V poslední době se stále častěji můžeme setkávat
s názorem, jak prý Rakousko-Uhersko bylo spravedlivé, jak se v něm
českému národu náramně dařilo a jaká škoda se stala rozbitím této monarchie. O
tom, že spisovatel Hašek vycházel z reálné skutečnosti, když svého hrdinu
Švejka nechal projít řadou nebezpečí trestů smrti, svědčí řada dobových
dokumentů, které popisuje kniha „Domov za války“ z roku 1929.
domneli vyzvedaci
Dnes to je právě 95 let, kdy byl polním soudem v Moravské Ostravě odsouzen k trestu smrti Slavomír Kratochvíl technický úředník v Přerově, a ještě tento den 23.listopadu 1914 byl popraven.
Byl popraven za rozmnožování této antimilitaristické básně :
„Jsme Rakušany a císař nás volá!
Podej mu, lide, ruku pomocnou!
Nastav zaň mužně prsa svá holá,
Opusť své dítky, ženu nemocnou!
Vždyť „pro vlast, krále“
vraždit lze stále!
Ty smrtné zbraně, bodla ostřelná,
Po nichž krev proudí,
Bůh neodsoudí,
Ba ústy kněží ještě požehná!
Jsme Rakušany, císař nás volá!
Zanechme vnitřních s Němci rozbrojů,
Spojme se s nimi! Nepřítel zdola
kazit chce plány jejich výbojů!
S milostnou skrání teď se k nám sklání:
Ústupky činit jsou nám hotovy.
Však až nás pro ně
většina padne,
Připnou nám zase staré okovy!
Jsme Rakušany, císař nás volá!
A bude prý k nám také uznalým!
budem-li – sami zbiti již zpola –
vstříc kráčet šikům uštvaným
vítěznou zbraní.
A když nás raní,
Roztříští ruku neb hnát,
dostanem za to
kočičí zlato
s pentličkou pestrou na kabát!
Jsme Rakušany, cisař nás volá!
Máme se na smrt nechat hnát
A sami vraždit! Proč? Nevíme zhola!
Pánům se zachtělo vojáčky hrát!
Nevědí ani
takoví páni,
co chuďas sám v životě snáší běd,
když za ně v boji
ztratí nohu svoji
a když mu za ní dají – flašinet!“
Pan Kratochvíl nechal jeden výtisk starostovi Křepelkovi, ten se s letákem pochlubil sousedům, z nichž nějaká ustrašená babka ho vybídla, aby věc udal, jinak že ona udá jeho. Takto se věc dostala k úřadům. Při domovní prohlídce u Kratochvíla ještě našli dva letáky ruských manifestů. V nich se psalo o vítězství ruských vojsk a ve vztahu k nám toto: “…Čechové byli od bělohorské bitvy oloupeni o svá práva. Země české budou vráceny Čechům, a připojena bude i větev slovenská….“
Těch poprav bylo samozřejmě mnohem více. Například 29-letý redaktor Josef Kotek byl k trestu smrti odsouzen za projev v hostinci ve Smržicích, kde odsoudil zatčení poslance Klofáče, vyjádřil radost nad tím, že Rakousko válku prohrává, mluvil o německé nadvládě a o poněmčení německé části okupovaného Polska. Příkladem dalšího popraveného byl krejčí Evžen Matějka ze Zbraslavě, který v hospodě prohlásil : „Ať žije Srbsko a Rusko, já se na Rakousko ---, ať pojde Franta a celé Rakousko“. Vojenský velitel mu „cestou milosti“ změnil trest smrti provazem na trest smrti zastřelením.
Takto odsouzených bylo více, mnohé postihlo za nějaký výrok také vězení. Dlužno uznat, že mnozí byli též po pár týdnech nebo měsících vyšetřovací vazby propuštěni pro nedostatek důkazů. Nešlo jen o nějaké vyjádření na veřejnosti, šlo třeba i o vyhýbání se nástupu vojenské služby formou sebepoškozování nebo simulace nějaké nemoci. Příkladem je nějaký hostinský Alois Václavek z Hostic u Šumperka.
Jsou známé i případy, kdy úřady rozpustily celá obecní zastupitelstva a proti členům zahájily trestní řízení. Například v Radnicích u Plzně obvinili před vánocemi 1914 starostu a radní za to, že se neúčastnili bohoslužeb za zavražděného následníka trůnu. Vyšetřování ukázalo, že někteří členové rady se bohoslužeb zúčastnili jako soukromé osoby, učitel tam byl se školními dětmi. Bohoslužeb se nezúčastnili jen osoby, které nenavštěvovaly žádné bohoslužby. Nakonec bylo vyšetřování v r.1916 zastaveno, mezi tím ale spáchal starosta sebevraždu.
