Milé děti, dnes si poslechnete pohádku o prosperujícím liberlandském státu. Byla, nebyla jedna sociální síť, tam diskutovalo 10 liberálních diskutérů...
Několik let se tam vzájemně přesvědčovali o škodlivosti daní, státních zásahů a nadávali na nezaměstnané a přerozdělující politiky. Jeden den tam ale jeden z nich oznámil super novinu. „Pánové je k mání jeden ostrov, můžeme si tam prý založit vlastní stát a žít dle našich principů“. Zavládlo všeobecné nadšení a všichni se rozhodli, že budou součásti liberlandské prosperity.
Sice tak nějak zapomněli vzít své rodiče, jež pobírají jen na důchodu víc, než byl součet jejich daně z příjmu a pojistných odvodů, ale proč by to někdo teď řešil. Však se daňové peklo o ně postará.
Území nového státu tvořil opuštěný ostrov. Těch 10 osadníků nepřijelo se stejným majetkem. Nejbohatší byl osadník č.1. Přivezl si několik robotů, výrobní nástroje a ještě 155 peněz. A taky loď, kterou ostatní za poplatek nazvaný jako dar přivezl. Pak následoval č.2, který vlastnil pro svoji práci nástroje, část mohl i pronajímat. Osadníci č.3 až 10 nevlastnili nástroje, věděli ale že si je budou moci pronajmout. 2. až 10. osadníci si přivezli všichni stejně peněz, a to každý 5 peněz.
Ani potenciál všech osadníků vydělávat nebyl stejný. Osadník č.1, který vlastnil roboty a k pronájmu nástroje, byl schopen měsíčně roboty vyrobit zboží za 46 peněz. Ostatní byli schopni měsíčně vyrobit každý zboží za 6 peněz. To je dohromady produkce 46 + 6x9 = 100.
Pobyt na novém svobodném státě začal dražbou od minulého vlastníka. Dražbu nerostných nalezišť vyhrál osadník č. 1 za 50 peněz, když zbývající osadníci společně nabízeli 45 peněz.
Minulý majitel věděl, že noví osadníci jsou liberálové, proto pokračoval dražbou všech ostatních pozemků, včetně práva chytat ryby. I tuto dražbu překvapivě vyhrál za 50 peněz osadník č.1.
Mezi osadníky tedy po zaplacené dražbě zůstalo 155 – 100 + 9 x 5 = 100 peněz a měsíčně byli schopni dohromady vyrobit zboží také za 100 peněz.
„Vypadá to dobře“ říkal si osadník č.6. „Mám 5 peněz, koupím za 2 suroviny, za 1 peníz si pronajmu nástroje, 2 peníze zaplatím na nejnutnější životní potřeby, a když vyrobím za 6 peněz zboží, pak zisk 1 peníz ušetřím a postupně si koupím nástroje.“ Z rozjímání ho probudil 1. osadník. „Jdu vybrat nájemné za pobyt na mém ostrově, nejsme žádný socík“ Jde o 1 peníz. „A do prdele“ pomyslel si č.6. Neušetřím nic. Ale vlastně, když s nájemným získám zároveň i právo chytat ryby, tak si po práci chytnu nějakou rybu, a na živobytí mi stačí jen 1,5 peněz , takže bych 0,5 peněz ušetřit mohl. Podobně uvažovalo i ostatních 8 osadníků. Na živobytí se uskromnilo a zaplatilo 8 x 1,5 tj. 12 peněz. Dalším kupujícím byl osadník č. 2, který utratil na živobytí 3 peníze. Jeho bilance vypadala trochu lépe. Přivezl 5 peněz, koupil suroviny za 2 peníze, zaplatil 1 peníz nájemného, na živobytí zaplatil uvedené 3 peníze, utržil ale za nájem nástrojů 4 peníze a vyrobil zboží za 6 peněz.
Nejlepší bilanci měl osadník č.1. Po zaplacení ve dražbě 2x 50 mu zbylo na začátku 55 peněz, za živobytí utratil na trhu 10 peněz, další životní potřeby mu vyrobili jeho vlastní roboti v hodnotě dalších 10 peněz. Ti mu celkem vyrobili zboží za 46 peněz. Pak měl ještě příjem z nájemného za pobyt na ostrově 9 peněz, nájemné za nástroje 5 peněz a z prodeje surovin 18 peněz. Celkem tedy měl výdaje 10 peněz, příjmy 32 peněz a 36 ve zboží, které šlo na trh. Na trh tedy šla produkce 9 x 6 + 36 tj. za 90 peněz. Kupci ovšem dali do nákupu 8 x 1,5 + 3 + 10 tj. 25 peněz. Nabídka silně převyšovala poptávku.Najednou všichni zlevňovali, nikdo 6 peněz neutržil. Libertariáni č. 2 až 10 neutržili ani 3 peníze. Jelikož neprodali všechno zboží, nemuseli nakupovat další suroviny, pronajímat si přístroje, ale platba nájemného pro „svobodný“ pohyb na ostrově, stejně jako nejnutnější životní náklady je neminuly. Postupně při tom marném čekání na zákazníka umírali hladem, v závislosti jak se jim dařilo či nedařilo chytat ryby.
Spokojený ovšem nebyl ani osadník č. 1, který investoval 100 peněz do svobodné země, roboti z důvodu odbytových potíží produkovali zboží stále méně, také stále menší byl příjem z nájemného, jak zbývající osadníci hlady vymírali. Ani zdražení surovin nepomohlo, jen to urychlilo konec.
Zazvonil zvonec, pohádky o liberlandské prosperitě je konec.
