Letní tramvajová poezie

Uznávám, že název článku mohl typicky mimopražsky znechutit většinu čtenářů, kteří nemají to štěstí (nebo spíše smůlu) a nemohou se přepravovat hromadnou dopravou v největším českém městě. Rozhodně však není na co být pyšný, milá Praho...

Před několika dny se mi zdál sen. Představte si to - nastoupíte v parném letním úterý do tramvaje na jednom z nejfrekventovanějších míst v Praze, Můstku. Nejenže vás ihned nezabije horko, jdoucí z tramvaje, ale vás dokonce ovane příjemně klimatizovaný vzduch, zbavený všech pachů, na které můžeme v tramvaji narazit. Pokud pomineme možnou přítomnost člověka bez příštřeší, která už ke koloritu MHD patří, můžeme říct, že lze narazit na dva typy otravy vzduchu, které donutí člověka vystoupit na nejbližší zastávce, případně vyskočit už za jízdy.

Buď někdo užívá deodorantu málo, nebo se inspiroval Marií Antoinettou a polévá se jím od hlavy až k patě. Obojí je nesnesitelné, zvlášť, když se takových exotů sejde partička a nejlépe pak smíšená.

Tramvaj by také mohla stavět jen na zastávkách, kde opravdu někdo nastupuje. Vím o čem mluvím, barrandovská tramvaj zásadně staví na zastávce ČSAD Smíchov (jak poetický název), kde vystupují lidé opravdu jen jednou za uherský rok nejspíše z nutnosti, o které jsem mluvil výše. Řidič by si občas mohl odpustit kruté vtípky, jako je například čekání na stařenku. Tramvaj stojí na místě tak dlouho, dokud pomalu důchodkyně nedojde až k tramvaji. Jakmile je již tak blízko, že by mohla stisknout tlačítko otevření dveří, řidič zařadí rychlost a prudce odjede. Domnívám se, že jsem jednou zahlédl řidiče, který se potutelně smál, když nějakého ubožáka zavřel do dveří. Možná si o tom vždy povídají na konečné, kdoví.

Horko v tramvajích je nesnesitelné, zvlášť pro ty, kteří sedí u okna, na které svítí slunko plnou silou. Stačí deset minut v takovéto tramvaji a cestující by nejraději žil někde daleko od Prahy, která mu v tuto chvíli připadá jak Bohem zasažená Sodoma. Když se například přepravuji autobusem 375 do Staré Boleslavi, občas narazím na klimatizovaný autokar, čehož se u tramvají dočkáme leda za padesát let, pokud vůbec.

Mnohé z toho, co jsem řekl, neplatí jen o létě, ale každý musí uznat, že přeprava tramvají je přes léto naprosto tragická a mnozí by raději šli přes Prahu pěšky, kdyby měli dostatek času. Nebo jeli metrem, které je v létě Pražanům dražší, než celé hradčanské panorama.

Alespoň za něco můžeme komunistům poděkovat.