Záleží na definici potřebnosti. Budeme se na to stále dívat bolševickou optikou - každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb? Tím se vypěstuje generace lidí jen s jedinou schopností - hlásit se o svoje potřeby.
Ve své proslulé politické nekorektnosti bych si mohl dovolit tvrdit, že umím odlišit sociálně potřebné od sociálně nepotřebných. Zní to hrubě, to slovo, budu raději používat "méně potřební". Je to lepší? Já myslím, že moc ne, když každý ví, co se tím myslí. Sociálně potřební jsou podle mě ti, které společnost potřebuje ke svému fungování:
- pracující lidé, kteří vytvářejí hodnoty
- předkové pracujících, kteří je vychovali
- ženy pracujícíci, které se starají o děti
- děti pracujících rodičů nebo prarodičů, které mají potenciál pracovat v budoucnu
- osoby, které se starají o někoho z výše jmenovaných
O tyto lidi by se stát neměl příliš starat, protože to nepotřebují. Stejně se o ně stará jedině tak, aby od nich vybral pojistné a daně. Měl by se starat, aby jim nesebral tolik.
Dnes však vládne zmatení pojmů. Za potřebné jsou považováni ti, co něco potřebují, a zejména když si o to hlasitě řeknou.
Stát stojí mezi těmito dvěma tábory. Potřebné potřebuje k tomu, aby všechny živili, včetně jeho samého. Méně potřební zase potřebují stát. Ale jsou to lidé, kteří z jakéhokoli důvodu pracovat nebudou. Neměl by řešit to, jestli tito lidé nebudou pracovat dočasně, nebudou pracovat nikdy, nebo nebudou pracovat nikdy včetně dalších generací jejich potomků.
Samozřejmě stát musí nějakým způsobem podporovat sociálně méně potřebné. Mnozí budou namítat, že nevidí důvod, proč by musel. Podle mě minimálně proto, abychom nemuseli překračovat jejich vyzáblé mrtvoly, nebo se stávali obětí kriminality, kdyby se jim odebrala jakákoli podpora. Nevidím však důvod, proč by tuto zátěž měli nést pouze lidé pracující. Živit netáhla je možná v zájmu státu, ale není to věc pracujících. Proto to má být financováno státem, tedy z daní, které platí všichni. I lidé žijící z dividend, úroků, výnosů z pronájmu, svěřeneckých fondů a dalších zdrojů, které nepodléhají odvodu pojistného. Ne tedy z pojistného ani ze "solidární daně", která rovněž zatěžuje pouze pracující. Daně by se určitě musely zvýšit, ale velmi by se mohlo snížit zdanění (sociální zpojistnění) práce.
Nejlepší by bylo stát co nejvíc vyřadit z procesu nakládání s vybranými penězi ze sociálního pojistného. Pojistné by mělo být využito pouze ve prospěch plátce pojistného a jeho rodiny. Ne být zneužíváno na jiné účely, které nejsou v jejich zájmu. Na výživu a reprodukci notoricky nepracujících rodin, a také na různé neziskovky, které mají v předmětu činnosti jakékoli sociální programy, aniž by někdo hodnotil efektivitu jimi vynaložených peněz.
Je na státu, aby zvážil, jestli se méně potřební živit nemohou nebo nechtějí, a kolik jim dá. Nikoho nesoudím. Článek je o tom, že toto je starost státu, že by stát na to měl vynakládat peníze z daní od všech, nikoli pouze od pracujících, od kterých to vybírá pod názvem sociální pojištění. Plnění ze sociálního pojištění by mělo zůstat v rodině.
