Za mých mladých let se dobrý učitel poznal podle toho, že se mnozí jeho žáci chtěli stát také učiteli. Byl jim tehdy vzorem. Proč to dnes už dávno není pravda?
Nejsilnější vzpomínku k tomuto tématu mám z pionýrského tábora. Tak se tehdy říkalo dětským letním táborům, bez ohledu na to, že by děti musely být organizovány v komunistickém Pionýru. Ani já jsem nebyl. Ale byly tam namíchány děti z normálních i pomocných škol. S dnešní inkluzí to však nemělo nic společného. Byl jsem docela překvapen tím, jaké měli žáci z pomocné školy docela dobré znalosti běžného učiva. Ale hlavně mluvili o svých učitelích s obrovskou úctou. Jak Pan učitel ví úplně všechno a oni by se chtěli stát právě takovými učiteli, jako byl on. Já jsem měl také období, kdy jsem se chtěl stát učitelem. Ale bylo mi to rozmluveno, protože sám jsem byl z učitelské rodiny. Táta věděl, že být učitelem není žádný med a tušil, že situace se bude jen zhoršovat.
Část pedagogických pracovníků se často vyjadřuje v tom smyslu, že žáci jsou nevychovaní a jsou čím dál blbější. Druhá část to přičítá jejich rodičům. Ale jak vyprávěl pan Werich v pohádce O třech hrbáčích: Z čeho vyrůstají zlí lidé, ne-li ze zlých dětí? Dokud měl učitel autoritu, mohla být i výchova k řádnému životu součástí vzdělávacího procesu. Dnes tu máme ale svobodu.
Kdybych já provedl nějakou opravdu zlou lumpárnu, učitel by mě klidně vytahal za kotlety. Pokud by mi dal poznámku, schytal bych to ještě doma. Tenkrát měl učitel důvěru a podporu školy. I rodiče tehdejších nepřizpůsobivých se snažili, aby Pán učitěľ s jejich ratolestmi neměl problémy.
Dnes jsou rodiče z generace, která již nepoznala vojnu a která si zvykla na to, že učitel je vlastně nula a může za všechno. Má-li žák problémy pouze s prospěchem, nezkoumají, jestli je lajdák, ale svádějí to na školu. Že ostatní jsou v pohodě? To proto, že oni mají doma génia, na kterého si učitel zasedl.
Gauner, který by dříve zasloužil přísný tělesný trest, si z napomenutí nic nedělá. Když se učitel snaží nekázeň řešit třeba jen proto, aby před takovým zvířetem ochránil jiné žáky, přiběhne na něj rozzuřený fotr a přede všemi na něj řve. Učitel s malým platem je vystresovaný a nenajde nikde zastání. Ředitel se ho nezastane, protože se bojí, že ten arogantní chlap si půjde stěžovat na radnici a udělá z toho aféru v Blesku a přizve k tomu televizi. Patří-li k preferované menšině, je neštěstí hotovo, protože se z toho stane šťavnaté sousto pro ombudsmanky. Zřizovatel školy také nechce problémy a je pro něj jednodušší, když je postaví mimo službu a zahájí kárné šetření. Než aby agresora odkázali do patřičných mezí, nechají se po sobě vozit a jsou před žáky tááákhle malincí. Hrdinou je naopak otec rodiny, který chce pro své dítě to nejlepší. Tak takový pedagog vzorem být opravdu nemůže. Ale kdo by jím dnes chtěl být, když se ho šéfové nezastanou, odvede-li dobrou práci?
