Po zprávách o úmyslu ČSSD zvýšit pracujícím daně se zamýšlím nad tím, proč ti nejchudší žádají větší zdanění práce a okřiknou mě při zmínce o možnosti zavedení majetkových daní. Daň z příjmu má smysl jen když je nespravedlivá.
Nemohu předpokládat, že všichni čtenáři jsou obeznámeni s pojmy Marxova učení, takže pro ně uvádím stručnou definici proletariátu: Proletariát je třída pracujících, kteří nevlastní výrobní prostředky a jsou tedy svou obživou závislí na jejich vlastnících.
V současné legislativě je pro ně vyhrazen v daňovém přiznání oddíl "Příjmy ze závislé činnosti".
ČSSD představila barbarský záměr zvýšit daň z příjmu proletariátu, který je prezentován jako bohatý. Je však stejně chudý, pouze díky svým schopnostem má momentálně větší odměnu za práci. Když ji ztratí, nebude mít také nic. Bohatství totiž nespočívá v příjmech ale v majetku, na který si lze sice v potu tváře ušetřit z práce, ale ty největší majetky je třeba prostě "získat".
Daň z příjmu je typickou transakční daní. Uvedu tři příklady:
- Půjčím kamarádovi 1000 Kč a zákon bude po něm vyžadovat třeba 15% daň z příjmu. Až mi to bude vracet, bude žádat totéž po mě. Tak toto je nesmysl, to by Sobotkovi neprošlo.
- Jedna firma prodá druhé firmě zboží za 1000 a bude muset o tuto částku zvýšit daňový základ. Když si poté od ní koupí jiné zboží zpět také za 1000, tak si daňový základ opět sníží. Toto je realita mezi osobami podnikajícími a daň z příjmu tam nemá smysl. Jestliže někdo dosáhne zisku, pak jiný musí mít ztrátu. Reálného zisku je možno dosáhnout jedině tak, že někdo (stát) tiskne peníze a ekonomické subjekty se o ně podělí. To jsou jediné peníze které lze zdanit. Samozřejmě lze dosáhnout profitu tím, že vyrobím nějaké hodnoty (zboží) a ty si ponechám, neprodám, spotřebuji sám. To však není možné zdanit daní z příjmu ani DPH.
- Sám ďábel vymyslel třetí variantu, že někomu odepřu možnost snížit si daňový základ o to, co utratil. Pouze když někomu odepřu možnost uplatnit výdaje, když tedy nespravedlivost dosáhne vrcholu, jen tehdy daň z příjmu může přinést do státní pokladny peníze. A máme na světě diskutovanou daň z příjmu pro proletariát.
Dostanete superhrubou mzdu, z ní odvedete 50% (viz moje další články) a k výdajům, které potřebujete na svou činnost a reprodukci (děti), se nepřihlíží. Jediné, co vám stát uzná, jsou 2070 sleva na dospělého a zhruba polovinu na dítě, které vás stojí spoustu peněz na školách.
Druhý příklad je z obchod z cennými papíry. Jeden rok vyděláte, druhý proděláte. První rok zaplatíte daň, druhý rok se ke ztrátám nepřihlíží. U protistrany to muselo být obráceně. Pouze obchodník je vždy v plusu a přizná daň z příjmů z poplatků. Jak je vidět, jsou to jen transakční daně. Trojice vy+obchodník+protistrana nevytvořila žádnou hodnotu, ale každý z ních je zdaněn jen proto, že jste si vyměnili akcie.
Nezpochybňuji, že stát je potřebný, protože jen péčí státu je možno zajistit takové služby, jako bezpečnost, školství, zdravotnictví, obranu nebo dopravní stavby. Když se podíváte, kolik lidí pracuje v těchto oborech a ve firmách, které jsou subdodavateli, vychází mi, že státem je financována možná polovina ekonomiky, a tomu by mělo odpovídat úhrnné daňové zatížení. Kde na to vzít, bych nechal na jiný článek.
A za této situace řešíme to, že v zájmu snížení daní o 3% pro nejchudší, kteří daně neplatí vůbec nebo se jim nevyplatí pracovat, zvedneme podle Sobotkovy ČSSD sazbu daně na dvojnásobek těm schopnějším, kteří částečně pracují proto, že mají pocit, že se jim to ještě vyplatí, a částečně proto, že je to baví?
Zdaňovat práci a vyhnout se zdanění majetku, to je přece politika pro skutečně bohaté. Jedině nepochopení svého postavení může být příčinou toho, že chudí považují své lépe vydělávající rovněž chudé kolegy za bohaté a lpí na tom, že má být zdaněn víc jejich příjem. Na získané majetky nedovolí sáhnout ani desetinami procenta, protože to kvůli mediálním masážím považují za nedotknutelné. Cítí se pak sami bohatší a více pravicoví, a tím i jaksi lepší, když se jim podařilo za 40 let práce ušetřit na malý byt v paneláku.
