Byl to pohled pro Bohy. Jedni lidé líbají nohy jiným, aby se omluvili za svou "nadřazenost". Oko nezůstalo suché, kozel by se z toho rozdojil. Já se však snažím najít ve všem smysl. Nejdřív mě napadla sexuální úchylka.
Co je nadřazenost? Jen jen v něčí hlavě nebo je to fakt? Bojuje BLM s nadřazeností bílých v hlavách bílých, v hlavách černých, nebo bojují s faktem? V prvním případě by to byl boj s pýchou, ve druhém s frustrací, která vyústila v duševní poruchu. Pokud je to fakt, pak ti nadřazení musejí mít přirozenou autoritu.
Právě to projevování úcty a poslušnosti je to, co prokazujeme lidem s autoritou. Autorita není subjektivní vlastnost, kterou bychom mohli odhodit jako obnošený šat. Přestat uznávat autority můžeme, jen když se jedná o líbání náboženských symbolů. Bůh vám to odpustí, ale lidi ne.
Přirozenou autoritou musí být osoby
- které nás živí (rodiče, plátci daní prostřednictvím státu)
- které nás učí (učitelé, trenéři, duchovní vůdci)
- které nás chrání (policisté, vojáci)
- které o nás jinak pečují (lékaři, zdravotníci)
- které jsou hybnou silou pokroku (vědci, vynálezci, inženýři)
- politici sem nepatří
Vždycky jsou to lidé, kteří vykonávají něco pro druhé lidi a nesou za to nějaký druh zodpovědnosti. Ve své činnosti chtějí uspět. Chtějí nás živit, vychovávat, chránit, léčit. Odvrhnete-li autority, znemožníte jim vykonávat užitečné poslání. Zničíte-li stát, přestanou fungovat všechny, snad kromě rodiny.
S líbáním nohou na znamení podřízenosti se setkáváme v politice odedávna. Zpravidla se ale jednalo o život. Když zavraždili krále, museli nejvyšší velmoži jásat, ať žije nový král a sklonit se, jak to bylo nejvíc možné. Bylo to něco jako přísaha věrnosti, přičemž hlavní motivací byl strach.
Někteří i vysoce společensky postavení muži trpí úchylkou (nebo se z ní těší, to nevím), ačkoli v práci jsou třeba arogantní a všem rozkazují, v soukromí jsou ochotni i platit za to, že mohou lézt nazí po čtyřech, plazit se a líbat někomu nohy, nechat si sprostě nadávat a třeba se i nechat bičovat. Toto asi sexuální úchylka nebude. Je to zase jen strach a vypočítavost, zbabělost a vědomí vlastního selhání. Jako by říkali: Odpusťte nám, že jsme vás živili, učili, léčili. Všechno to bylo špatně (za 100 let se nám nepodařilo naučit vás pracovat ani se o sebe postarat). Je na čase, abyste to vzali do vlastních rukou a lépe. Začněte nám vládnou Vy. My jsme první, kteří pochopili, že král je mrtev. Ať žije nový král.
Když revoluce zvítězí, budou z nich otroci s dobrým postavením. Když revoluce neuspěje, budou líbat nohy třeba Trumpovi a možná setrvají ve funkci. Za mě však palec dolů. Kdo by chtěl za duchovní vůdce a policejní sbor nějaký subinec?
