Nedivme se, že si imigranti snaží zachovat svou identitu a kulturu, které mohou být krásné jako barvy. Je to naprosto normální, nic jiného se nedá očekávat. Každé dítě však ví už od mateřské školy, že smícháním barev vznikne špína
Sám jsem pecivál a po světě bych cestoval jen nerad. Ale v dokumentárních filmech vidím, jak může být krásné být placen za to, že divákům zprostředkujete dojmy ze vzdálených kultur. Poznáte, že všechno je relativní. Rozdílný je i způsob vnímání toho, zda se člověk cítí chudý, bohatý nebo šťastný, zda je ctěný nebo opovrhovaný.
Pokud cizí zemi navštívíte jako Čech a potkáte tam jakoukoli malou skupinku Čechů, budete k nim mít bližší vztah než k domorodcům, protože si s nimi budete lépe rozumět. Tím spíš, jestli podle naších měřítek se u nás doma žije lépe. Dospějete k přesvědčení, že právě ty rozdíly v mentalitě hrají ve váš prospěch a budete se je snažit zachovat.
Stejně tak Číňané, Židé a Cikáni všude na světě, Irové, Italové a Hispánci v Americe, Poláci v Anglii, Albánci v Kosovu nebo svého času Němci v Sudetech. Pokud někde vznikla odlišná diaspora, vždy v ní byla snaha zachovat si zřetelné hranice mezi ní a většinovým obyvatelstvem. Na této hranici nikdy není klid a čím více zamícháte, tím je hranice delší.
Všechny národy mohou být považovány krásné a mají své místo v kontextu své kultury, náboženství, klimatu, správy společnosti (způsobu vládnutí), fungování rodiny apod. Na zemském glóbusu se mohou jevit jako nádherná mozaika. Každé dítě však ví už od mateřské školy, že smícháním barev vznikne špína.
Snahy o asimilaci jsou odsouzeny k neúspěchu, když prostě lidé jinak žít nechtějí. Leda že by cílem řízené imigrace bylo vyvolat nenávist a přivést všechny do neštěstí.
PS:
Smyslem článku bylo připomenout, že každá kultura má tu vlastnost, že její nositelé mají potřebu ji chránit a pěstovat (kultivovat). Pokud tomu tak není, nejednalo se zřejmě o kulturu a pravděpdobně to zaniklo. Je-li kultura přenesena na nějaké území, kde působí nepřátelsky, můžeme vypozorovat vznik hranic, na kterých dochází ke sporům nebo bojům. Pokud jsou velké kultury oddělené, mají hranice pevné délky. Pokud však začne pronikat jedna do druhé, nebo je začnete úmyslně míchat, hranice se propletou a bojuje se všude. Samozřejmě jsem nemyslel kultury kulinářské ani míšení ras, neboť se mi líbí i mnohé mulatky a chutnají cizokrajná jídla. Někteří diskutující mi podsouvali rasismus, ale na to jsem si zvykl. Mnozí prostě nemohou pochopit, že kultivovat vlastní neznamená nenávidět ostatní. Já raději vidím barevně než černobíle, a také mám raději barevné kultury než jednolitou špínu, ve které všichni na kultivaci všeho pozitivního zapomněli.
