Za komunistů jsme měli Varšavskou smlouvu, proti byl pakt NATO. Po revoluci se mluvilo o Varšavském paktu a Severoatlantické alianci. Pakt prostě znamená spolčení, obvykle zločinné.
Etymologickou část článku bych uzavřel tím, že výraz "paktovat se" má v češtině jednoznačně negativní náboj. Spolčovat se, zpravidla skrytě, za účelem dosažení cíle, na který není možno být pyšný.
Spolčování států sloužilo v minulosti vždy k obraně proti společnému nepříteli. Neboť jak učil už kníže Svatopluk, v jednotě jsme neporazitelní. Ale co se to děje dnes? Migrační pakt, ke kterému se máme připojit, má sloužit ke společnému otevření bran všem potenciálním nepřátelům. Je to pakt proti vlastním lidem, v podstatě nabádání politiků k velezradě, službě cizí mocnosti.
Premiér Babiš, ať už mu věříme nebo ne, zjevně neví, co má dělat. Sice oznamuje odpor proti jeho přijetí, ale pro jistotu přizvukoval Merkelové i Macronovi, při jejich krátké zastávce na cestě do Turecka, že mají stejný názor, jak řešit migraci. Že by pakt i oni odmítali? To bychom měli vyhráno. Ale my nežijeme v pohádce se šťastným koncem.
Na západě zuří migrace a lidé zatím nezpozorovali byť jediný pozitivní jev, který by byl jejím důsledkem. Doufám, že Babiš, ať si o tom myslí cokoliv, bude jednat dostatečně pragmaticky. Podvolit se nadnárodní autoritě (OSN) ve věci tak sebevražedné, že se od ní i USA odvrátily, by mu voliči neodpustili. Jestli se v politice udrží nebo ne, to nikdo neví. Určitě se ale nechce dočkat konfiskace velkých majetků, ke které by muselo dojít, protože ani zpronevěra zdravotního a důchodového pojištění milion "uprchlíků" neuživí. A na Kohoutovi, Šabatové, Halíkovi a dalších vítačích si nikdo nic nevezme.
