- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
V poslední době se ve všech pádech skloňují slova, jako jsou evropské hodnoty, multikulturní obohacení, tolerance apod. Že jsme povinni tyto hodnoty hájit. S tím absolutně souhlasím, jak to ale vypadá v praxi?
Evropská společnost v posledních stoletích prošla vývojem, při kterém se v mnohdy krvavých událostech zrodily tzv. "evropské hodnoty", tedy společensky přijaté a většinou i v legislativě zakotvené zásady, které vzešly z vůle občanů. Podle mého názoru se právě prosazení těchto zásad, zejména svobod, které lze většinou označit za zásady křesťanské, zasloužilo o významný ekonomický a sociální pokrok, díky kterému se Evropa stala nejlepším místem k životu. K životu bez násilí, bez válek, se svobodami, které dávají co největšímu počtu lidí možnost rozvíjet a uplatnit svůj talent a schopnosti, dát svému životu smysl a mít možnost ovlivnit svou budoucnost a budoucnost svých potomků. Pokusím se prostě vyjmenovat ty nejdůležitější. Nutno připomenout, že správnost těchto zásad cítí drtivá většina lidí, avšak v zákonech musí být zakotveny právě a jen kvůli takovým, kteří to necítí. Podobně, jako když ve výtahu máme napsáno, že slušní lidé zde nekouří a těm ostatním je to zakázáno, i tyto zákony musí být zakotveny písemně právě jen kvůli těm "ostatním". Nejdůležitější uzákoněné hodnoty, které stojí za to hájit, jsou následující:
Do našich zákonů už ani exaktně nebylo třeba zavádět věci, jako jsou:
Pokud dřív někoho postihla homosexualita, bylo to stejné, jako když se někdo neudělá bez bičíku, dámských kalhotek nebo výkalů. I když společenská škodlivost nebyla téměř žádná, nikdo se tím nechlubil. Postižený se s tím nějak musel srovnat a naučit žít. I tak si mohl najít vyhovujícího partnera, rodina o tom mlčela a nikdo si netroufl z toho vytřískat nějaký politický kapitál, neboť většinová společnost to prostě nemohla hodnotit pozitivně a nebude tomu nakloněna ani dnes. Dnes máme již zákony, které potlačují v tomto ohledu nejen svobodu slova, ale dokonce svobodu názoru.
Jsem pro toleranci, ale tolerovat je možno lidi. Chybující hříšníky, nikoli chyby a hříchy samotné. Mohu tolerovat lhaní malých dětí. Lásku a toleranci jim však projevím tím, že jim odpustím a lhát je odnaučím. Ne, že si oblíbím lež. Můžu omilostnit vraha, když k tomu přes vůli pozůstalých cítím legitimní důvod a mám tu moc. Neznamená to však, že jsem tolerantní k vraždě jako činu. Vlna imigrantů z Afriky a z arabských zemí k nám přináší věci, kterých jsme se za cenu velkých obětí v minulosti zbavili:
Ne všichni imigranti oplývají těmi to vlastnostmi, ale někteří ano. Rozdáte svým dětem mísu bonbónů, když jen jeden ze sta je otrávený? A proto se ptám, jak se k tomu mám postavit? Zavádění jmenovaných praktik do naší společnosti považuji za zlo, ke kterému nedokážu být tolerantní. Neumím to zdůvodnit, prostě to nechci. Třeba jsem všemu špatně porozuměl a to obohacení spočívá v něčem jiném. Proto se ptám:
Takzvaní sluníčkáři říkají, jak se můžeme bát imigrantů, když jsme ještě žádného nepotkali. Ale Boha jsme taky neviděli, ale i ateisté často respektují desatero. Není to o strachu z imigrantů, ale z jejich mravů a jejich nezvládnutelného počtu. Strach jde z evropských vlád, které až na výjimky odmítají diskutovat o nějakých limitech. Není lepší využít svědectví lidí a poučit se raději z cizích chyb, než z vlastních?
Děkuji za rady v komentářích.
Další články autora |
Nespavost a problémy se spánkem se v různé míře objevují až u 30 % dětí. Mohou se projevovat častým buzením, problémy s usínáním, brzkým vstáváním...