Nenašel jsem vhodný obrázek holého zadku. Záměr snížit limit příjmů živnostníkům na 1 milion Kč, aby mohli používat výdajové paušály, z nich udělá v důchodu žebráky a bohatším znemožní docilovat podnikatelský zisk.
Co myslím tím podnikatelským ziskem? Jsou to peníze, které podnikateli (majiteli) zbudou poté, co od výnosů odečtou všechny náklady, hlavně mzdy zaměstnanců.
Naše dosavadní vlády měly vždycky plnou hubu keců o tom, jak nebudou zdaňovat práci. Výsledkem je však zdanění práce takové, že i z minimální mzdy člověk na daních včetně DPH odvede přes 50% své superhrubé mzdy. Bezpracný příjem majitele (jaké to hezké povolání!) je však zdaněn jen zlomkem této sazby, i pokud se mu nepodaří zisk ulít do daňového ráje.
Kruté zdanění práce zaměstnanců nutí korporace snižovat podíl mezd na nákladech. Každému je totiž jasné, že odvody z mezd, kterým se záměrně neříká daně, nejsou pro pracující žádnou odměnou a pro zaměstnavatele jsou to vyhozené peníze. Pro srovnání mějme příklad, že firma pracuje v oboru se slušnou mírou přidané hodnoty a má příjem 10 mil. Kč. Mzdové náklady tvoří cca 25% tržeb. Od zbylých 75% se odečtou ostatní náklady (předpokládejme zanedbatelné) a zisk před zdaněním je na světě. Po zdanění 7.5M hrubého zisku korporátní daní 20% zůstává 6M, které mohou odcestovat na Bermudy, Kypr, do Lucemburska nebo Lichtenštejnska, kde si majitel zřídil sídlo. A teď se podívejme, jak jsou na tom živnostníci, kteří umí dělat to samé, jsou však jedinými zaměstnanci ve svém byznysu..
Živnostník, který dělá jen na sebe, nemá možnost si stanovit, že jeho mzdové náklady tvoří jen 25% tržeb, ale vše má být zatíženo mzdovými odvody.
Toto je nejdůležitější věta, v diskusi není třeba odbíhat k limitu DPH, povinnosti vést účetnictví atd. Nemá možnost říct, že 75% jeho příjmů nepochází z jeho práce, ale z know-how, duševního vlastnictví, poskytnutí licencí atd. Nemá dovolenou a nemůže si ani najmout jiného člověka na starost o domácnost, protože by došlo k dvojímu zdanění a zpojistnění.
A nejsou to žádné drobné. I když si nebude platit nemocenskou (byl by blázen), činí odvody 42.7% ze základu. Jedinou jeho výhodou, je že základ tvoří 50% příjmu, zatímco u zaměstnanců je to 74.6% superhrubé mzdy. Paušální náklady, které byly na svém počátku stanoveny velice štědře (60%) umožňovaly, aby si živnostník pracující sám bez významných nákladů, odnesl z tržeb také 60% jako zisk po zdanění, třeba i z 10 milionů.
Když byl před dvěma lety nastaven strop paušálních výdajů na 1.2M, mohl si vydělat již jen 2M. To už je problém v případě, že se jedná o tzv. rodinný podnik, kdy na jedno IČO pracuje víc rodinných příslušníků. Ten strop je totiž pro všechny dohromady. V návrhu, který v těchto dnech budou projednávat naši géniové v parlamentu, je omezení na 1 milion. Znamená to, že živnostník, který bude mít možnost uvádět náklady procentem z příjmů, smí mít oficiální roční základ daně maximálně 400.000 Kč a základ pro pojistné, který odpovídá hrubé mzdě u zaměstnanců bude jen 16.666 Kč měsíčně, což je jen jeden a půl násobek minimální mzdy (!!) a je tedy hluboko pod mzdou průměrnou. Pokud si vydělá jen o něco méně, bude již platit jen minimální zálohy na pojištění, že kterého mu bude (in memoriam ?) vyměřen důchod. Pokud však má skutečné náklady, třeba jezdí s autem, platí nájem za provozovnu, spotřebuje materiál apod., pak limit na to, aby si směl vydělat necelé 3 tisíce za pracovní den (bez dovolených a svátků), je směšně nízký.
Mám za to, zákonodárcům je známo, že většina živnostníků nebude chtít pracovat za těchto nedůstojných podmínek, a že se ve skutečnosti tímto postarjí o jejich likvidaci. Ti nejchudší bez nákladů budou i nadále předstírat, že se dokážou uživit z minimálního příjmu a ponechají si ten 60% podnikatelský zisk, který vydávají za náklady. Ti bohatší, kteří si dokážou vydělat víc, si také nenechají zdanit zisk v takové míře, jako se zdaňuje práce, aby se de facto stali zaměstnanci státu, ale bez socialistických jistot. Buďto emigrují, nebo si najdou způsob, jak se tomu vyhnout. Vše je jen o komunikaci, aby si služby vzájemně vyměňovali bez vykazování peněžního obratu. Už se těším na vznik nových firem, trustů, které si na zprostředkování takovýchto služeb založí kšeft.
V rámci trustu bude holič stříhat zadarmo, zemědělec dodávat obilí, pekař péct chléb, zedník stavět domy, prostitutka dávat, hoteliér poskytovat rekreaci, zapojí se půjčovna aut i automobilka. Žádný komunismus! Nutnost to bude. Vždyť tak ve světě trusty fungují. Stát nemůže zdanit toky uvnitř organizace, které nemůže měřit svými penězi. Bude se tedy snažit zdaňovat pouze lidi daněmi z hlavy, z uší apod., jako v Dalajlámově Tibetu blahé paměti. Pokud to bude trust nadnárodní, pak mu nebude hrozit ani to. Dokud nezačne fungovat demokraticky a šéfové nezavedou vlastní peníze a daně.
I já sám jsem se rozhodl řadu věcí dělat zadarmo. Například tyto blogy píšu bez nároku na honorář a doufám, že někomu přinesou nepeněžní užitek, který nebude muset zdanit.
O nesmyslnosti transakčních daní, z nichž jednou je daň z příjmu, a čím je v příjmové části státního rozpočtu nahradit, někdy příště.
