Silvestrovská tramvaj 2021

Nevím jak přímo kolegové, ale já vnímám tenhle rok na kolejích jako rokem klidným, ve voze přímo rokem zahaleným.

Pravda, lidé občas zlobí a je v naší povaze ukazovat svoji lidskou jedinečnost plavbou proti proudu, avšak někdy se tak stane, že jeden protiplavec narazí na jiného, a vznikne vír.

Skupinka mladých lidí v lince 7 někde v oblasti Vršovic byla natolik svobodná, že na roušku z vysoka kašlala, k tomu se dobře bavila a patřil jí svět. Kolega nevyprávěl, zdali došlo k potyčkám s rouškovými, ale jistý šum ve voze nastal, když řidič zastavil mezi zastávkami, pustil světla na blikačku, zvedl vysílačku a do vozu oznámil:

"Vážení klienti. Omlouvám se za zpoždění, ale právě jsem obdržel zprávu, že čekáme příjezd zásahové jednotky kvůli cestujícím bez roušky."

 Víc říkat nemusel, protože nastal chaos.

Dveře lomcování vydržely, okno bušení taky, takže mladíkům nezbylo než se zahalit všemožnými způsoby, údajně jeden šel tak daleko, že měl na ústech svoje trenky (čemuž nevěřím, ale možné to je) a jízda mohla spokojeně pokračovat.

Pokud Vás zajímá, jak to vypadá, když vezmou spravedlnost sami cestující, najdete to zde:
https://hewlit.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=775573

Pokud jde o zásahovou jednotku, tak na tu skutečně došlo o něco málo let dříve na Výtoni, kdy před tramvaj řízenou mým dobrým známým vjelo policejní auto, okolo zastavila další, z nich vyskákali drsní hoši, kteří jako by vypadli z akčního filmu od Netflixu, jeden došel před dveře řidiči (neumím si představit, co by se stalo, kdyby je neotevřel) a požádal o otevření pouze druhého vozu.

V tomhle směru zřejmě zklamala informační spojka nebo práskači měli volno, ale druhý vůz nejde jenom tak zepředu otevřít, což řidič potvrdil, a než by riskoval otevření vozu granátem, přeci jenom měl v druhé kabině nákup, jo a taky tam byli lidi, došel k vozu a otevřel dveře tlačítkem.

Dovnitř se nahrnula jednotka a za několik okamžiků už odváděla pána s černými brýlemi na očích a s rukama za zády.

Ne všichni cestující byli v šoku. Dost možná mnoho z nich bralo akci jako recesi – ale našla se starší paní, která se zajímala více než obvykle, a tak se řidiče zeptala, co ten nebožák provedl.

Jsou chvíle, které jsou prostě smilováním od Boha. Řidič se zatvářil ne vesela, spíš zkroušeně a smutně a pak řekl:

"Neměl lístek!"

(Zdravím Indina Jonese)

Stát se může ledacos, takže s teroristickým útokem na tramvaj se taky musí počítat, a o něm to najdete zase tady:

https://hewlit.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=743106

Nebudete věřit, co se nám v tramvaji rozmohlo za kratochvíli. Hádejte co? Ne... ne... taky ne... to už tam není vůbec...

Všechno vedle.

Je to sex.

Budete se divit, ale tramvaj a správná jízda má v sobě obrovský sexuální náboj a množí se případy, kdy dvěma není pomoci a musí se trochu uvolnit.

Tedy horší případ je, když se chce uvolnit jenom jeden a ostatní na to mají koukat.

Mluvím o těch případech, kdy jsou dva a myslí si, že je nikdo nevidí, protože jsou ve voze sami, a tak si řeknou, jdeme na to. Někdy jdou a někdy zvostra. Má to háček. V tom, že je nikdo nevidí. Big Brother svým kamerovým systémem vidí všechno a s ním i řidič.

Vystupovali na konečné v Radlicích, oba spokojení, svítili jak sluníčko, a já se usmíval taky a říkám:

"Hezký večer vám přeji. Jen Vás upozorňuji, že tu jsou kamery!"

Měli jste vidět, jak rychle ta dobrá nálada z nich vyprchala. Až mě to bylo líto – tak jsem to zachránil.

"Ne v pohodě." Říkám jim. "Jsme lidi. Že jo. Já jen, že to je online a jede to na centrální dispečink. A pak do archivu."

Něco mlasklo. Znělo to, jako když se políbí dva obři. Koukám, že po tom zvuku má muž hlavu na stranu. Žena cení zuby a kmitá dlaní.

Snad se udobřili – snad se nenajde někde na netu cosi s názvem – Milf fuck Big Cock in Tram, very hot.

Ale abyste věděli, že i řidiči to nemají jednoduché, tady je důkaz, že tramvaje jsou pěkně žhavý:

https://hewlit.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=710029

A s nimi jsou pak žhaví někteří cestující:
https://hewlit.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=702249

+++++

Vážení klienti Dopravního podniku a přátelé hromadné dopravy, mé závěrečné přání bude trochu jiné, než jaké dnes z mnoha stran ještě uslyšíte – přeji Vám trpělivost, pochopení a vyšší dávku altruismu. My v DP nejsme Vaši nepřátelé. Vše co děláme, děláme tak, nebo většinou tak, jak se dělat má. Že někdy máte pocit, že to máme dělat jinak, není naše starost, nýbrž pořád Vaše představa. My neujíždíme, to Vy nejste na zastávce včas. My necukáme, my brzdíme, protože nám to nějaký vůl poslal před nás na koleje. My Vám ty dveře před křižovatkou, za zastávkou, prostě kdekoli mimo nástupní stanici neotevřeme, protože to dělat nesmíme z bezpečnostních důvodů (a máme za to pokuty). I tak si o nás můžete stále myslet třeba to špatné – ale pořád jsme tady. A pokud vám ujede jedna tramvaj, ta druhá je vždycky blízko.

PS: Mazačka lidi nebere – nedobývejte se do ní.