Kolik dětí (a komu) se ještě musí ufetovat?

Pokud o nějakém problému začínají média mluvit častěji a častěji, většinou je už ten problém na hraně a čeká se na brzký zázrak. Ten však nedorazí.

Léta nazpátek četl jsem o problémech s narkomany pouze někdy. Tu a tam že nějaký někoho přepadl, tu a tam někoho zmlátil, tu a tam někoho zmlátil víc, tu a tam někoho zabil. Ten problém však viditelně rostl a rostl do takové velikosti, že se stal viditelným i pro ostatní, kteří ho třeba zatím neviděli, nebo nechtěli se tolik koukat. 

Většinou když se nechcete koukat, tak se koukat nemusíte, a když Vám to někdo vyčte, řeknete mu, že není co ke koukání.

Pokud by někdo chtěl v Praze feťáka vidět a udělat si takovou exkurzi, má mnoho možností. Není to pouze často skloňovaný Anděl, o němž jsem již taky psal, ale další příležitosti na sledování je Masarykovo nádraží, Hlavní nádraží, Žižkov a nebo Vysočany. A netřeba tam chodit v noci, pozorovat lze i přes den, neboť feťáci již ztratili plachost a jsou prostředím kolem ochočeni.

Kdo je chce pozorovat v noci, může zkusit Vysočany, neboť tam je ještě bonus, že by Vás někdo mohl znásilnit nebo zabít. Tu a tam se o tom píše, že se to tam děje - a my jsme si pojem tu a tam už vysvětlili, takže šance máte vysoké. 

Já měl poslední úlovek na Masaryčce. Ne během psaní blogu, to bych lhal. Ale i tak už nebylo přímo pozorovacím štěstím, že jsem viděl kluka, jak to tahá něco málo po poledni do stříkačky a holka vedle se nemůže dočkat. Láska má mnoho podob, i tu co vám prochází žilou.

A teď už dál. Proč se s tím nic nedělá. Inu chybí na to zákon. Nebo, pro někoho jiného, je ten zákon postavený tak, že mu nikdo nerozumí, nebo že se nedá určit co a jak. 

Co jsem se dozvěděl, mnoho věcí spojené s drogami je bráno jako věc nelegální - nikoli přestupek nebo trestní čin. Za trestní čin je držení drog ve množství větším než malém - přičemž množství větší než malé není právní formou nijak upraveno. 

Za tenhle výmysl někdo bral plat.

Trochu to připomíná výklad našich zákonů americkým právníkem, který říkal, že u nás jsou zákony postavené tak, že nelze ukrást peněženku z levé kapsy levou rukou, zatímco pravou z pravé ano. Pak se podivil, že jinde na světě mají spíš zákon, že nelze ukrást beztrestně peněženku.

Nechci se teď bavit o marihuaně a problematice jejího pěstování spojené s lékařskými nebo spíš medicínskými potřebami. Bavím se o drogách, které jsou zprvu pro člověka milým zpestřením života a pak z něj udělají otroka a delikventa. Rovněž nemluvím ani o alkoholu - něco si nechat musíme. Mluvím o drogách v množství větším než obrovském.

Takže chybí zákon a strach něj. Dvě věci, které se jako by měly potřebu se přitahovat, ale i míjet. Jakmile se začnete bavit o dodržování zákonů, najdou se tací a je jich víc a víc (tu a tam), kteří začnou vzpomínat na pendrekový zákon (i když ho někteří nikdy nezažili), začnou mluvit o lidských bytostech jako neoddiskutovatelné jedinečnosti na poli bytí a právu na svoji eventualitu.

Jak se do toho vloží tihle, máte chuť jim nafackovat.

Podle jejich výkladu má člověk právo zničit sám sebe. To mohou mít pravdu, ale už nemá právo při tom obtěžovat, nebo případně taky ničit někoho jiného. Na to už vám tihle "hodní lidé" neodpoví, jak tomu zamezit. Asi vám spíš řeknou, že ničemu nerozumíte.

Změna zákona je potřeba. A samozřejmě s ní i nutnost jej dodržovat a dbát na dodržování.

Už jenom slovní spojení - dbát na dodržování - je u nás ve většině důležitých záležitostí vykládáno jako přinejmenším nemožné. 

Nemožné do té doby, než by se do něčeho takového dal někdo s mocí a skutečnou motivací. Bohužel velkou motivací pro něco se ve mnoha případech stává blízká tragédie. Dobré skutky jako by předcházela bolest a výčitky.

Zatím vyšší místa řešení nebo něco, co by řešení předcházelo, nepálí. Pravděpodobně je kolem nich svět v pořádku a na exkurzi po feťáckých místech se nechystají.

Možná si říkají, že jsou na světě větší problémy než je tenhle a nějaká zfetovaná mládež nijak chod dějin neovlivní. Nejsou na světě větší problémy, na světě jsou jenom problémy jiné a další. Jejich důležitost je flexibilní, tudíž neurčitelná.

Žel drogy jsou problémem jehož důležitost roste a dávno už není problematikou v ojedinělých skupinách nižší společenské vrstvy. Skoro by se chtělo říci hurá, neboť to znamená, že problém by mohl někdo řešit o něco dříve než bude skutečně pozdě. Škoda jenom toho, že než se tak opravdu stane, bude potřeba před tím zažít mnoho bolesti a utrpení.