Když potkáte na palubě Českých drah námořníka
Já patřím více k těm, kteří rádi napíší i o tom lepším v tomhle světě, než abych si léčil svoje komplexy – ano, uznávám, Českou televizi nemusím a stěžoval si... tady, a taky říkám, že patřím k těm více, ne zcela, že nekandiduju na Ježíše, abych byl tak zcela pořád pozitivní.
Občas cestuji vlakem a musím říci, že nemám na České dráhy nějaký zvláštní názor. Jinými slovy, dle mého funguje, jezdím včas, nemám ve vlaku problémy cestujícími ani se zaměstnanci, takže jsem spokojený, a nemám potřebu o tom více svět informovat.
Až do nedávna.
Mám na tenhle svět svůj názor a ve zkratce zní, trochu vánočně, že mnoho lidí se drží davu a bojí se projevit své vlastní já. Říkám tomu, že se bojí rozevřít křídla, a raději je nosí přitisknutá na zádech a přemýšlí, jak se co nejlépe chovat obyčejně, aby si náhodou někdo o něm nemyslel nic špatného. Je to taková povaha Čechů, držet se většiny a nepřesahovat. Já jsem sice taky Čech, ale už dávno kašlu na to, co si o kdo mě myslí, jak mě soudí, a snažím se chovat slušně ke všem, přestože vím, že jakmile budu některým k nepotřebě (a to se ke mně dřív chovali slušně a mile, když mě potřebovali), už zase pro ně budu onen kretén, co je divný. V lepším případě zvláštní. V horším – ten debil.
Jsem proto rád za každého, kdo projevuje sám sebe ve vnímání sobě vlastním, přirozeně v legálních rovinách bez porušování zákona, a hodlá lidem kolem sebe udělat trochu radost. Je pravda, že lidská otevřenost lidi kolem spíše děsí, ale je to jejich problém, že jsou stále tak šedí a nezáživní, a tak i dobu kolem barví do šeda a nezáživného tónu. O to je mi statečnost podobných lidí milejší, protože jdou s kůží na trh – a úplně moc nejvíc nejvíc jsou mi lidé, kteří za to nic nechtějí.
Cestoval jsem vlakem a přišel průvodčí. To by nebylo tak nic divného, to se ve vlacích děje. Ale tenhle průvodčí přišel a pozdravil. To taky není nic divného – jenže tenhle průvodčí přišel, pozdravil, představil se a oznámil, že by rád zkontroloval naše jízdenky. To už tak normální není – a jenže to taky nebylo všechno.
Pan průvodčí nejen že se usmíval, ale s cestujícími pohovořil, řekl nějakou zajímavost nebo humornou narážku o místě, kam měl dotyčný jízdenku, přičemž z něj dál sálala pozitivní energie a ochota s lidmi být – a to není v dnešní době nic, s čím byste se potkávali na každém kroku.
Pravda, lidi byli trochu z přístupu pana průvodčího zmatení (ano, nejsou na tohle u nás zvyklí), ne však tak já, což některé čtenáře nepřekvapí, neboť i já se chovám k Váženým klientům dopravního podniku s úctou. A taky vím, jak moc musíte skousnout, když na vás lidi koukají za vaši vstřícnost nechápavě.
Jsou řeči, že lidé by ji rádi – houby, bojí se jí. Pokud se k nim chováte slušně, začnou se ošívat a rozhlížet se po skryté kameře. Byli by radši, kdybyste na ně sprostě křičeli, než se chovali s úctou.
A jelikož vím, jak to mají jemu podobní lidé těžké, stalo se, co se stát muselo, a to když pan průvodčí přišel ke mně, zvedl jsem se, uklonil a řekl jsem mu, Dobrý den a že jsem Pavel Hewlit a že jsem klientem Českých drah a rád bych mu předložil jízdenky.
A pan průvodčí byl rád, a lidi taky, ačkoli se rozhlíželi po kamerách, a pan průvodčí mi za to poděkoval a podal mi ruku a já ho objal, až se dojal a dojala se i poblíž sedící dáma, a to tak, až se začervenala, asi proto, že ho neobjala taky, a všechno mělo takový hrabalovský nádech, a pan průvodčí dál kontroloval lístky a vyprávěl, že před tím pracoval na lodi, na velké zaoceánské, že tam kdyby se takhle k lidem nechoval, dostal by padáka, a já pochopil, kde se to v něm tohle všechno bere, že některé školy tam venku budou pořád lepší než ty naše, kde se pořád učí, Střádej si a hrab si, jen do vlastní kapsy – a pak pan průvodčí odcházel a rozloučil se všemi popřál šťastnou cestu tam, kam jedeme, a já toho byl plný, že jsem musel zatleskat.
Čímž se dostáváme k závěru:
Pan průvodčí ví, kam se točí svět, tak mi řekl, že když tak hezky plácám, jestli by nebyla i nějaká pochvala, že by bylo hezké, aby i jeho zaměstnavatel věděl, jak se chová, a já mu moc rozuměl, protože tohle znám ze svého zaměstnání, protože tramvaje mají za sebou milion jízd a nebýt kolegy, který našel malému ztracenému turistovi rodiče a náhodou měl zapnutou kameru, nikdo o nás nic hezkého neví, a tak jsem mu slíbil, že to jeho podniku napíšu a že pozná, že to bude ode mě.
Což jsem taky splnil. Znáte to – lidi toho v první moment naslibují, a pak skutek utek. Proto taky tenhle článek berte jako třešničku na celé té pochvale námořníkovi, který se ocitnul na palubě vlaku a chová se k nám, jako bychom byli jeho pětihvězdičkoví cestující se sklenkou šampaňského v ruce a pluli někam do exotické země a hrála nám k tomu kapela tudy tudy důůů.
Pavel Hewlit
Každá nová Vláda to má těžší a je pan premiér další pan Václav Klaus?
Otázka na začátek. Co má každá nová Vláda těžší než ta předchozí? Je to jenom jedna jediná věc, jelikož ty ostatní jsou stejné, a když ne, tak alespoň podobné.
Pavel Hewlit
Chce Putin destabilizaci Evropy?
Už se to zase mele, a ne že ne, a už sami vnímáte, jak lidé a státy mění svoje názory na válku, a spíš než otázky morální nastupují otázky pragmatické, co a jak může být.
Pavel Hewlit
Zdá se taky feťákům o lepší budoucnosti?
Ke spolupráci s drogově závislými jsem se dostal ještě před vojnou a bylo to kvůli filmové adaptaci povídek Nicka Cave, k nimž jsem měl psát scénář.
Pavel Hewlit
Slyšte, slyšte obludnou kauzu člověka přivřeného do dveří
Poslední měsíce mi lidé, co mi nerozumí, psali, abych psal výhradně jenom o tramvajích, a třebaže mi to již posledních čtrnáct dnů nepíší, protože moje psaní „o ničem“ mělo úspěch, rád jim vyhovím.
Pavel Hewlit
Jestli bude líp, záleží jenom na nás
Čím častěji vidím reprízy politických divadelních představení, tím paradoxně víc a víc ve mně sílí potřeba říkat lidem kolem sebe, jak málo stačí na změnu.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Poslanci omezí prodej půdy cizincům, změní zákon po havárii na Bečvě
Sněmovna má v pátek na programu vyšší ochranu nejlepší zemědělské půdy, novelu vodního zákona...
Nová odhalení z fakulty: studenti viděli vraha dřív, policie byla v budově víckrát
Premium Masový vrah David K., který v prosinci při střelbě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v...
Na důchodce zaklekli, chalífát neřeší. Němce děsí mdlé reakce jejich politiků
Premium Snímky stovek radikálních islamistů demonstrujících v ulicích severoněmeckého Hamburku, kteří...
Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali
Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...
10 nejčastějších podvodů na internetu: Dokážete ochránit sebe i svou rodinu?
V digitální éře, kde technologie proniká do všech aspektů našich životů, se také zvyšuje riziko podvodů. Od falešných e-mailů a inzerátů až po...
- Počet článků 943
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1435x
Případné dotazy na fejetonhewlit@seznam.cz