Oscaři – kdysi úžasná show, která oslavovala film a ukazovala, že oslavy mohou být velkolepé, aniž jste si je tolik velkolepé dokázali představit.
Jak řekl před lety komik Billy Crystal, moderátor několika ročníků – Připomíná to jednu velkou loď. Je nablýskaná, je drahá, a všichni chtějí, aby byla mnohem rychlejší.
(Příběh o té lodi tenkrát dostal jedenáct Oscarů)
Oscaři – něco, co v mnohých tvůrcích vzbuzovalo až skoro náboženské pohnutí, takže bylo jasné, že Bůh je skutečně jenom jeden a bydlí v Hollywoodu.
Oscar – soška muže s mečem, který když mu seberete, bude úplně nahý.
Oscaři dneska – ukázka rasové korektnosti, v níž nejde o to, kdo je lepší nebo kdo něco umí líp, ale poukazuje na to, že všichni jsme si rovni a zasluhujeme stejnou šanci a po ní stejné ocenění. Ne za to, co umíme, ale jací jsme.
Ano, pokud Vám to něco připomíná, máte pravdu. Je to jako komunismus v druhé polovině minulého století.
Dneska máme po Oscarech a všichni jsou spokojeni. Tedy pokud za všechny považujeme ty, kteří jsou si vědomi, že cenu zasluhuje každý a nejde o umění a um, ale o vzorek rovnosti na všechny strany.
Nic nového ročník nepřinesl, a tak se o rozruch postarala facka mezi herci Willem Smithem a Chrisem Rockem. Oba ČSFD nebo IMDB – asi je oba odněkud znáte.
O co šlo. Rock je známý svým drsným humorem a nikoho nešetřil, a tak okomentoval Smithovu manželku, přičemž zmínil její problémy s alopecií – což v překladu znamená problémy s vypadáváním vlasů.
Will Smith vstal a šel jednu Rockovi vrazit. Pak dostal Oscara. To tak někdy chodí. Někdy musíte někomu dát přes držku, abyste pak dostali nějakou cenu. Třeba za mír.
Takhle to vypadá jako normální lidské gesto samce, který chrání čest samičky. A jako normální by vypadalo i dál, kdyby se Smith na začátku Rockova proslovu na adresu jeho ženy nesmál.
Manželka Willa Smitha, Jada, je zvláštní žena. Stále mluví o rovnosti a lásce a ze srdce nenávidí nespravedlnost. To se ukázalo před lety, když Will nebyl nominovaný na Oscara za film Diagnóza: Šampion a Jada prohlásila, že Hollywood je rasistický a nikdo ji (je) nemá rád.
Jada tenkrát z toho důvodu odmítla účast na oscarovém ceremoniálu a svému manželu oznámila, že se mu taky nikam nechce.
Je veřejným tajemstvím, že Smith je tak trochu pod pantoflem, až skoro pod ním není vidět, a mnohé jeho kroky nejsou zase tolik jeho, jak je sám za své prezentuje. Možná ani nebyl jeho nápad, aby šel někomu jednu vrazit.
Trošku mi to připomíná scénu z filmu – Florenc 13.30.
(Raději ČSFD – IMDb taky, ale nepřesné informace)
Manželský pár důchodců Havrdových – herci Marie Rovenská a Jaroslav Vojta. Ona rázná žena, on poslouchá. Kdykoli se jí něco nelíbí, pošle tam manžela.
„Havrdo, vlítni na ně!“
A Will šel.
Možná mu před tím řekla:
„Ty se jako směješ? Koukej mu jednu vrazit, nebo dneska spíš ve spíži!“
Nechci domyslet, co by se stalo, kdyby se Chris Rock navážel do ženy někoho jiného, tedy do ženy jiné barvy pleti – nebo ta otázka, co by se pak třeba vůbec nestalo.
Ne že by na tom zase tak záleželo. Tuhle show sleduje rok od roku méně lidí, a třebaže to jsou pořád miliony, v tomhle poměru rozpočtu a očekávání se už jedná o pořad ČT 2, která v půl deváté večer pustí předávání cen nejlepší kosmetičce podlahových krytin za uplynulý rok.
Padla facka, ale zvláštní je, že se o ni tolik nemluví. Ona ta facka v porovnání s jinými, většími, je tak malicherná, že se na ni bude po letech pamatovat jako na něco veselého, možná i sehraného.
Tahle facka neukázala nevyváženost, genderovou nestabilitu, ani neoslovila šestnácté pohlaví barvy duhového míčku. Takže se tolik vážně brát nebude.
Byla taková hollywoodská. Nablýskaná, velkolepá. Prostě Hollywood.
A jak víme, Hollywood je pořád pro někoho něco jako Bůh. I když v něj třeba vůbec nevěří. Protože se sám za Boha považuje.
