Je zdvižený prostředníček k celému Dopravnímu podniku na žalobu?

V anglické Královské armádě se útok na králova vojáka hodnotil jako útok na krále samotného, takže jsme v tom všichni spolu, ale nebojte se, já Vám víkend kazit nebudu, já to zvládnu, já jsem přeci školený.

Většina nedorozumění mezi Váženým klientem DP, ranní a večerní hvězdou, bytostí nad vším jsoucnem a nad kolejemi, strunou na hraně osudu a majitelem veškeré pravdy a moudrosti ve známém i neznámém vesmíru - a mezi tím, co vám ujel, případně skřípnul do dveří, pořád zvoní, nadává, a kdo ví, jestli vůbec vychodil základku - tak ta většina nedorozumění mezi nimi má za základ prosté nepochopení situace nebo obyčejnou drzost.

Každý by rád jel. Já to vidím každý den. Kdyby tak lidi rádi nejezdili, nikdy bych jich tolik nevozil. Ale za ta léta v DP jsem zjistil, že abych mohl vozit, musím občas zavřít dveře. Neudělat to, nefungovalo by to. Zkoušeli jsme to. Nechali jsme lidi sedět půl hodiny v tramvaji a pak jim řekli, že nikam nepojedeme, a co byste řekli? - nebyli rádi.

Takže dveře se zavírat musí a jsou místa, kde nejen že zavřete dveře, ale musíte ještě čekat na světla. On laik by se zeptal, proč nenecháme otevřené dveře do chvíle, než nám ta naše zvláštní světla padnou, aby se ještě dalo nastupovat, protože jak jsem si vysvětlili, lidi rádi jezdí. 

Ona je to logická úvaha, všechna čest, ale nefunguje ve svém závěru - což je, že dveře se zavírají určitou dobu a někdo na poslední chvíli ještě třeba dobíhá (dokonce jsem slyšel pomluvu, že někteří Vážení klienti třeba i drží dveře, aby se nezavřely, ale to je jistě pomluva dopravní opozice) - takže se pak může stát, že ty dveře zavřete, ale zase máte světla fuč a zase čekáte. A to můžete ty dveře otevřít znovu a máte na neštěstí zaděláno, protože jste najednou v pekle a každý, kdo peklo poznal, a to v DP každý, ví, že peklo je opakování.

Ale už žerty stranou. Jsou místa, kde se čeká se zavřenými dveřmi, aby se mohlo jet, protože jak už víme, lidi jezdí rádi. Jenže někdy jezdí tak rádi moc, že do té tramvaje chtějí chtějí chtějí, protože tohle je asi jejich nejoblíbenější tramvaj, a jiná už by tak hezká nebyla. Tak se do ní snaží dostat a začnou tím, že se Vám postaví na stranu od Vašeho okýnka a mávají. 

A teď už začíná vyšší dívčí.

Jsou místa, kde si ten od tramvají troufne dveře otevřít a všechno je v pořádku, a pán a paní nastoupí, ale taky jsou místa, kde už je za sloupkem, a být za sloupkem, to je jako byste už byli někde v Zemi nezemi a už musíte dávat pozor, aby Vás třeba nepřepadli piráti od kapitána Hooka. 

To ale lidi nevědí, a tak mávají a mávají a mávají, aby si jich ten od tramvají všiml a už aby byl na světě oční kontakt, jako by to bylo nějaké milé setkání. Ale on takový oční kontakt není vždycky dobře. To už pak může být zle, když se pán nebo paní pak do tramvaje nedostanou a hned píší tomu z tramvaje rozzlobený dopis.

A takový rozzlobený dopis není nic hezkého. Takový rozzlobený dopis nemá v sobě srdíčka a pusinky a vůbec se v něm nepíše o tom, že by Vás někdo rád pozval na limonádu a na dort, a ještě byste pak spolu mohli na pouť, na lochnesku házet míčem. Kdepak, v takovém dopisu se nic takového nepíše, takový dopis je dokonce ošklivý, protože se v něm ošklivé věci píšou. To je jako by na Vás chtělo skočit deset čertů a odnést vás do Pekla. To hned se o Vás ví, že nejste hodný, že někomu ubližujete, že jste ošklivý a vyplazujete na lidi jazyk. Takový dopis je baci baci dopis, poněvadž můžete po něm dostat na zadek a to moc bolí.

A tak se dělá, že když na Vás pán nebo paní mává, když chce do tramvaje, jelikož je pro něj ta nejkrásnější na světě, že se ten od tramvají na něj nepodívá a kouká se raději do Nebe, jako by čekal, kdy přiletí pan Anděl a tomu pánovi nebo paní řekne, že to nejde, aby se na něj ten od tramvají díval, že se bojí, že pak se budou vidět a napíše se ošklivý dopis a bude pak po něm baci baci.

A tak se řidič nedívá, ale pán nebo paní taky může udělat jinou věc, a to že udělá krok k tramvaji a na toho od tramvaje zaklepe. 

A už je to tady zase, už zase může oční kontakt, už zase může být nepochopení, že tady se už otevřít nemůže, že tohle jednou udělal ten od tramvají na Palmovce jednomu pánovi a pán si na schodech zlomil nohu, a to moc bolí, a pak si stěžoval, že ho tam ten od tramvají pustil, a že kdyby ho tam nepustil, tak by ho noha nebolela, a ten od tramvají se bránil, že byl slušný, že chtěl pomoci, ale dostal baci baci, že to hodný být nemůže, že na to není předpis, aby byl člověk hodný a jen tak si pouštěl lidi, kdy a kde se mu zlíbí, to by pak nešlo a každý by chtěl nastupovat všude.

A tak se ani po zabouchání někteří nedívají, protože nechtějí nikoho vidět, a nechtějí být jako jiný od tramvají, co se takhle po zaklepání podíval a uviděl slečnu, která sice nechtěla nastoupit, ale taky se neusmívala, a dokonce byla rozzlobená, a byla rozzlobená hodně a trhala rukou, kterou držela tříletou holčičku, která taky nechtěla nastoupit, ale za to se smála a smála se hodně, protože vypadala trochu jako pan tramvaják. 

A ten od tramvaje se ale neusmíval a ani neotevřel dveře, avšak ujel rychle tenkrát ještě s trojkou na Lehovec, ale dál nemohl, poněvadž dál už nebyly koleje a ta paní s holčičkou za ním přijely další trojkou a asi měly radost, že se tak na konečné všichni potkali.

Já si nějak nelibuju v detailech, takže o tom, co se stalo včera v 18.56 na I.P. Pavlova směrem na Štěpánskou (bylo polojasno, teplota venku 29, v kabině o něco více), Vám povím jen tak zběžně. 

I.P. Pavlova - řekněte tohle před tramvajákem a ten vzdychne. Pokud hledáte místo, kde to žije s možností na nějaký průšvih, je to tohle místo. 

Můžete si vybrat. Chodci lítají po kolejích sem a tam a tvrdí, že jsou na pěší zóně. Auta z magistrály nechápou, že tramvaj jezdí po kolejích a světla nesvětla hezky Vám to zapíchnou před čumák a začnou se spartakiádou. 

To je, že řidič ve voze dá nejprve ruce před sebe, že dál nemůže, pak rozpaží, že nemá místo, pak zvedne jednu ruku z okýnka, abyste se jako nepotento. A to celé dokola, dokola a ještě zatroubit.

Krásný úděl máme dnes...

Jak takhle stojíte, už lidi mačkají tlačítko dveří, a je jim jedno, že máte čumák už v ulici - tramvaj přeci stojí, tak může sbírat lidi ne, to dá přeci rozum, nééé pane Rado, to by jináč nešlo. 

Občas Vám tam někdo proskočí mezi vozy. Zabuší na okno. Deset lidí se zeptá, proč šestka nejde do Vršovic. Proklejí Vás, je jedno za co, důvod se vždycky najde. Případně turista se ptá, proč nevidí Národní muzeum?

I.P. Pavlova žije.

Plus ještě bonus. Na jedné straně se přemístila kvůli rekonstrukci čehosi zastávka dozadu, a věřte, to je pro cestující hodně těžký kalibr nebo chcete-li silná káva. Polovina lidí ani netuší, že existují zastávky, kde mohou stát dvě soupravy a odbavovat Vážené klienty i vzadu, natož neví, že posunutí zastávky o něco dál, do míst, kde to neznají, protože tam nikdy zastávka nikdy nebyla a oni neměli potřebu tam pořádat výpravu, zastávku nezkracuje, nýbrž nastavuje a tramvaj tam dveře otevře.

Snažím se to vyřešit tak, abych tam vůbec nestál, abych přijel hezky ke sloupku a užil si těch nenávistných pohledů, že zastávka není kde má být, co nejméně. Jsem na to školený, já to zvládnu. Ale musím i odjet, a jak jsme si řekli, křižovatka s magistrálou má své kouzlo, že nikdy nevíte, co bude, a tak zavřete dveře a posunete za tramvaj, co už na světlech čeká. Jste v té chvílí už za sloupkem a to až po druhé dveře.

Já ji zahlídl, koutkem oka. Mávala. Slečna. Možná mladá paní, ale kdo ví. Krátké modré šaty a dlouhé černé vlasy. Ve tváři mládí, ale i drsné zkušenosti. Taky hned jsem koukal do Nebe a čekal na Anděla. Pak zaklepání - a já jen tak na stranu obhlédnul, jestli nedrží za ruku dítě, a jelikož nedržela, kouknul jsem a hned zavrtěl hlavou. 

To ji překvapilo. Takhle ten její kyselý výraz, jako že proč sakra nejsou ty dveře otevřený, postrádal onu náhlou důležitost sdělení. Tramvaj přede mnou se rozjela. To mě částečně zachránilo, ne však před gestem. Slečna/mladá paní rázně vykročila a švihla rukou nad sebe a ukázala ono gesto, které zná naše společnost po dobu dva a půl tisíce let.

Sice se někdy výklady liší, asi podle toho, co se komu zrovna hodí, ale je natolik známé, že je jen málo lidí, kteří by byli jím potěšeni - ačkoli jeden z výkladů je i to, že tímto žena žádá o sex.

Ale to jsem si nemyslel, že by chtěla tahle takhle jako Ípáku, a spíš mě měla za něco a něco jsem si měl někam strčit, i když v konečném součtu jsem to vlastně nebyl já, kdo byl zrovna na čtyřech, měl kolem krku obojek, po jehož trhnutí se ozvalo štěknutí.

Taky ale nevím, jestli i tohle gesto po dvou a půl tisíciletí není v dnešní době něco škodlivého. Vždyť sami vidíte ty změny okolo. Vlastně nikdo neřeší nadávky, jestli jsou genderově korektní, stejně tak gesta, a jestli vlastně jako by svět neměl na to reagovat. Ono si myslíte, že je to blbost, ale koukněte, jak daleko už dneska jsme. Dneska ženský nemůžete říct, že je kráva - co když se uvnitř cítí jako bejk? Nebo jako pterodaktyl?

No myslím, že Dopravní podnik se tímhle asi nebude v nejbližší době zabývat a bude věřit nám svým vyrovnaným zaměstnancům, že to sami zvládneme. 

Ono vlastně, i kdyby jako ne, tak se stejně čeká jako že jo.

PS: Vzkaz té slečně/paní, nikdy nevíte, kdo tohle čte - nemohl jsem dveře otevřít, neboť jsem nemohl riskovat, že si zlomíte nohu, a při tom ještě otěhotníte. Protože to už by potom asi Dopravní podnik řešil.