Jak pan ministr Lipavský odjel na výlet

A je to vůbec výlet, kam pan ministr jede? Není to přímo misijní úsilí, když s sebou veze náruč soucitu a pochopení a naděje?

Pan ministr řekl tohle:

„Letíme do Kyjeva a na východ Ukrajiny, abychom se na místě podívali, co zažívá země, na jejíchž hranicích se srocuje cizí armáda.“

Vida, tak je tam cizí armáda. Panu ministrovi by měl možná vysvětlit pojem slova cizí, pokud je něco na svém území. Pokud by se to tak doslova bralo, tak jsem strachy bez sebe, protože kolem dokola mé země je cizí armáda pořád a možná jsme už ve válečném stavu, aniž bych o tom věděl.

Nebo si skutečně jede prohlédnout cizí armádu na cizí území. Mají takovou vlajku s hvězdami a pruhy a jsou na místě, kde by je nikdo nečekal. Asi jim blbla GPS, a tak zabloudila – což není náhoda, protože občas zabloudí i k nám, aby si na našich silnicích nacvičila jízdu ve špatném terénu, a některých místech dokonce simulovala boj o přežití.

Ale to taky není nic zvláštního, protože u nás si to jezdí armády sem a tam a vždycky jim mávají veselí lidé. Kolikrát ti samí co dříve, přičemž někdy ani nestačili vyměnit vlajky, a proto raději mávali oběma, poněvadž nikdy nevíte, kdy se to zase obrátí a která armáda tudy zase pojede.

Možná tuhle armádu si jede pan ministr prohlédnout. Možná to bude velkolepé a pan ministr na závěr řekne něco na způsob jako kdysi řekl někde jinde pan předseda Senátu Vystrčil a dozvíme se, že pan ministr je: ja adín Úkrájinec.

Ale to asi nebude to pravé dobré, protože pak bychom si mohli myslet, že k nám někoho zve, a to někoho, kdo přijede rád, poněvadž hodně z nich už tady rádi dávno jsou.

Já tedy na Ukrajinu nemusím, jelikož ji mám doma a koukám, jak dům, kde bydlím, se mění na hezkou ubytovnu, a zrovna včera tu bylo tak veselo, že když jsem šel s odpadky do popelnice, potkal jsem jednoho (nemohu vyloučit, že byl z cizí armády operující na našem území), který se na schodech učil teprve chodit, a když jsem ho pozdravil Dobrý večer – vyloudil ze sebe jenom slovo: Žab-ža.

Kdyby řekl něco jiného, možná bych se ho zeptal, jestli to vidí jako pan ministr a neměl by taky jet podpořit svou rodnou zem a chránit jí před cizí armádou.

Takhle jsem se ale na nic neptal, poněvadž Žab-ža, a doufám, že to pan ministr na té své velkolepé cestě vyřeší sám a že se o něm bude psát a že se bude tvářit dostatečně zkroušeně, aby jako bylo vidět, že svět může s naší lítostí počítat.

Ono jako k ničemu to není. Tahle cesta je jenom takový toaletní papír na americký zadek, protože pan ministr se netají svou vůlí změnit svět a osvobodit ho od útlaku Východu, a konečně musíme pochopit, že země, kde včera je už je zítra, a dnešek tam neexistuje, je směrem na západ.

Pane ministře, šťastnou cestu. A pokud mohu prosit, dělejte tam tu svoji politiku co nejdéle. Já si na tu dobu, kdy se budeme potápět, ale Vy v objetí s padajícím stěžněm budete nadále hlásat, že svět nás má za náš postoj rád, počkám co nejdéle.

Žab-ža.