Jak mě dokázalo vzrušit padesát vteřin
Občas tu píšu nostalgické články, jak na mě působila ta a ta kulturní událost, jejíž základ byl třeba položen daleko v minulosti, kdy jsem byl někdo jiný a měl plány do budoucna. Přesně ty plány, o nichž se hovoří v jednom vtipu, který říká, že jestli chcete rozesmát Boha, řekněte mu jeho plány.
Ač jsem se divil, podobné články se nesetkávaly s pochopením (poslední byl o rozdílu mezi jedničkou a dvojkou Úžasňákových a rodzdílem mezi jednoičkoua dvojkou mě) – a víc mě udivilo, že na nepochopení těh, kteří v kulturním směru a oblasti léta pracují, a často ho nabírám na Hloubětínské a šestnáctkou vezu na Vinohrady. Buď nechápal, nebo mě chtěl v komentářích nasrat.
Taky jsem si říkal, že podobné články už psát nebudu a budu se držet svaté trojice Tramvaj-Litera-(Něco, čím popíchnu Špageťáky), ale Bůh se zase rozesmál a něco mi poslal.
A k tomu ještě padesátivteřinovou upoutávku. Odkaz na konci příspěvku.
Možná si ťukáte na čelo, ale tenhle příběh, jehož pokračování se chystá na přespříští rok, byl součást mého dětství – a to natolik, že jsem si v době socialismu vyráběl vlastní kostým, a dokonce svůj protonový baťůžek, s nímž jsem doma… no krotil duchy. Kolem mě pionýři, hesla, že nikdy jinak, a do toho já střeše newyorského mrakodrapu mám šichtu.
Můj starší bratr, který byl už o několik let dál a fantazie ho opouštěla či se měnila na něco pro něj zajímavějšího a oblejšího, mi říkal, abych šel na záchod, že tam je duchů dost. Nijak moje filmové nadšení nesdílel.
Je pravda, že tenhle film patří do desítky, dvacítky těch, které mě ovlivnily do budoucna a chtěly, abych se věnoval příběhům, jejich tvorbě, a to v mnoha jejich podobách. Takže k němu mám velmi, velmi srdeční vztah.
Dokonce mě ten film dokázal v očích mých rodičů zdospělit natolik, že již odmítali se mnou do kina chodit a pouštěli mě sami – a poté začal můj kinový kolotoč a já prováděl spanilé jízdy po filmovém světě.
Musím upozornit některé znalce, ano vím, že existuje remake z nedávné doby z ženským osazenstvem, ale já jej neviděl, a nikdy neuvidím, což tu svatosvatě slibuju, poněvadž pouhé upoutávky ve mě dokázaly vyvolat skutečnou bolest. Film by mě mohl snad i zabít.
Tahle nová upoutávka, a taky zpráva, že režisérem je syn režiséra původních dvou dílů Ivana Reitmana (pro zajímavost, rodilého Slováka, narozeného v Komárnu), ve mně vyvolala pocity naprosto opačné. Pokud jste fanoušky a poznali jste v upoutávce úryvek ze známého hudebního motivu zla a posléze zvuk zapnutí protonové zbraně, víte, o čem mluvím.
Silně pochybuji, že bych se za dva roky po premiéře (pokud to vše není jen krutý žert) znovu oblékal do podivné uniformy vlastní výroby ze staré teplákové soupravy a na zádech měl krabici od bot se šňůrkou a baterkou, ale ten pocit, že ten den, kdy usednu do kina a kolem mě se zhasne a na plátně se rozjede příběh, bude zase ve mně něco trochu jinak a v sobě ucítím mihnutím pocitu, který mám tak strašně rád a je spojený s dobou, jež je tak už strašně dávno a zbývá z ní jenom stín – stín, který se kolem nás jenom tak občas mihne a my se ho snažíme koutkem oka zahlédnout a zase zažít něco, co už nám není ani souzeno znovu prožít. A přesto onen pocit chvíli máme.
Pavel Hewlit
Prý mám napsat Putinovi – tak jo, tady to je
Tohle není můj nápad, ale jednoho z diskutérů. On to sice myslel jako vtip, ale i v tom zlomyslném návrhu na moji osobu je kousek pravdy. Nikdo spolu nemluví. Nepíšeme, co bychom chtěli druhému říct.
Pavel Hewlit
Ta válka muší bejt, to Vám poudám
Na rovinu – nejsem zrovna nadšený z toho, co se ve světě děje, a hlavně z toho, co se může ještě dít na základě jedné jediné zprávy o vystřelené raketě.
Pavel Hewlit
Příběhy o žití upravené smrtí aneb Modlitba góje v synagoze
Knihy jsou různé, a to je něco, co netřeba žádnému ze čtenářů připomínat, a ten, kdo nikdy nečetl, ten tomu neuvěří, dokud si dvě tři nepřečte.
Pavel Hewlit
Tak už jsme ve válce, ale já přesto musím řídit tramvaj
Zachovejte paniku, stejně všechno špatně dopadne – ale ještě to není tak špatné, jak titulek tohoto příspěvku hovoří. Válka není a já řídím.
Pavel Hewlit
Půl kila války pro každého, stačí se postavit do fronty
Války jsou smutné, války jsou na prd, války berou matkám děti, války berou všechno, ale je na nich zajímavé, jak se vyvíjejí tam, kde nejsou.
Další články autora |
Trump se vrátí do Bílého domu. Urval klíčové státy, prohlásil se vítězem
Sledujeme online Donald Trump zvítězil v amerických prezidentských volbách. Získal klíčovou Pensylvánii, jeho...
Nenávidím vás všechny! Hollywood je v šoku z Trumpova vítězství
Šok, zlost, zklamání a smutek. Tak se dá shrnout reakce Hollywoodu a amerických tvůrců na vítězství...
Čeká nás zlatá éra Ameriky, uzavřeme hranice, slíbil Trump ve vítězné řeči
Výsledek amerických prezidentských voleb je dosud největším politickým vítězstvím. Za jásotu svých...
Mám rakovinu, oznámil ministr Válek. Objevil ji screening, čeká jej operace
Ministr zdravotnictví Vlastimil Válek oznámil, že má rakovinu. Prohlásil to na tiskové konferenci k...
Feriho převezli do vězeňské nemocnice. Hrozila nákaza HIV, uvádí média
Bývalý poslanec Dominik Feri, který si odpykává trest za znásilnění dvou dívek a další pokus o...
Americký gardista dostal 15 let vězení, vyzradil tajemství o Ukrajině či Mossadu
Na 15 let poslal americký soud do vězení gardistu Jacka Teixeiru, který se přiznal k vyzrazení...
Mezi Dejvickou a Náměstím Míru hodinu nejelo metro. Tunel prohledávala policie
Kvůli nahlášenému vstupu člověka do tunelu metra ve stanici Staroměstská byl v úterý večer zhruba...
Pohřeb bývalé ministryně Benešové bude příští týden v úterý v Praze
Pohřeb bývalé ministryně spravedlnosti Marie Benešové, která zemřela v pondělí, proběhne podle...
Půjdeme domů, těší se výtržníci z Kapitolu. Trump jim sliboval milost
Výtržníci, kteří se 6. ledna 2021 zapojili do útoku na americký Kapitol ve falešném přesvědčení, že...
- Počet článků 942
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1418x
Případné dotazy na fejetonhewlit@seznam.cz