Jak jsem udělal chybu a díval se na Televizní noviny

A to nešlo o večerní, nýbrž jen o odpolední, takže ty co se pořád ještě tetelej zprávama o uprchlících a IS zklamu, klidně jděte na jiný článek. Dívat se na večerní, spáchám pravděpodobně sebevraždu, takže ne.

Byla to náhoda, spíš nedopatření, prostě jsem přepnul a končilo počasí a já se nějak nadechnul a řekl si, že to dám. Něco jako když se díváte na novou horskou dráhu, která vypadá příšerně, a vy se statečně postavíte do fronty s vírou, že z ní nevystoupíte a nasednete do vozíku.

No, řeknu vám, že i bez těch světových starostí toho máme docela dost – a už to jelo:

Ubodaná žena a oběšený muž- hezký začátek. Taková bublinková koupel emocí. Bejt jen ubodaná, to je celkem normálka, ale ten oběšenej, ten tomu dává punc ryzosti, no krása – škoda že jsem neměl dvě televize vedle sebe, abych to viděl dvakrát vedle sebe.

Začalo sněžit a na silnicích to klouzalo – překvápko co, v listopadu, skoro se divím, že to nehodili na prezidenta, ale holt tohle ještě pravici v médiích neprojde, i když mnozí v ní ještě pamatují doby, kdy chtěli poručit větru dešti, a pan kníže mával na všechny strany a volal vivat.

Zvyšuje se agresivita řidičů. Páni. Jen se projedete autem, najde se někdo, kdo vám nefandí a vyběhne na vás s pěstí, baseballovou případně střelnou zbraní. Jakýsi stařík na bicyklu vytáhl z torny sekyrku, zřejmě starý skaut, a šel cosi vysvětlit řidiči automobilu, který usnul s hlavou na klaksonu. Bezva.

S tou odvahou, se zbraněmi, mě jen tak napadá, jestli takový člověk s pálkou nebo pistolí by si troufnul na něco většího – myslím tím, že pokud by třeba, eventuálně, došlo k potřebě bránit tuhle zem, zdali by byl stejně horlivý jako v případě vlastní potřeby vysvětlovat pravidla silničního provozu a la Al Capone. Asi ne. A pokud dojde k nějaké mobilizaci, zase to odnesou normální lidi a hajzlové budou doma v teple, aby si už na dobu za pár let připravovali historky, jak trpěli a jací byli hrdinové.

A co tam máme dál. Zatkli Turka za možnost spolčování s terorismem. A proč ne. Kdo u těhle přičmoudlejch ví, co jsou zač, a jestli náhodou když slyší slovo vánoce, nezapaluje se jim doutnák v kapse? Ale paní obhájkyně říká, že je to celé nesmysl, a já jsem v klidu, a chudáka Turka přirovnala k disidentovi ze socialismu. A má pravdu, holka, disidenti u nás za socialismu hovno dělali, a po převratu, když se dostali k moci, v tom jen pokračovali. A taky by je lidi nejradši viděli za katrem.

A další – bacha, na vánoce se bude krást v obchodech, bacha, a hned nám ukážou záběr z průmyslový kamery, jak jedna ženská odláká pozornost, druhá už bere z kabelky na vozejku peněženku, a pak ještě žádost na identifikaci žen a blízký záběr, a ejhle, ona cikánka, no to už ta televize přehání, cikáni přece nekradou, ty se živej poctivě a my jsme na ně zlí. Doufám, že pan Kocáb hned komerční televizi zažaloval za nekomerční zprávy.

A nakonec se narodil lední medvěd. No vida. Konec mě dojal a já se vysmrkal do zbytku kapesníku. Do zbytku proto, že jsem ho držel nevědomky v ruce, trhal na pruhy a z nich si splétal provaz na háček s lustrem. Ale medvěd mi vrátil sílu.

Alespoň na to, abych televizi vypnul. A ještě pro sichr vyndal ze zásuvky.