Na základce bude nový předmět – „wellbeing“, a jedničku nikdo nedostane.
Nebyl jsem zase tak daleko od pravdy, třebaže jde o masáž poněkud jinou, než jak si ji si představujeme – ale je dost možné, že dětem po ní bude tělo i hlava bolet daleko víc než po té obyčejné na lůžku obklopeném cizokrajnými vůněmi.
O co tedy jde. Nevím, kdo to vymyslel, ale už se tomu ani nedivím – jde o předmět, kde by se děti měly učit duševní pohodě, najít vlastní smysluplnost, poznávat vztahy, finance, užívat si a chránit zdraví a být tolerantní ke společnosti.
Pokud se teď objeví mezi čtenáři někdo, kdo vykřikne, že už je to tady, že dětem se bude vtloukat do hlavy něco o genderu, toleranci, snášenlivosti – tak má pravdu, protože to tady opravdu je. Zatím ve vzduchu, ale je.
Avšak zatím klid, nápad je ve fázi možnosti – což ovšem v našem případě společně s tím, co všechno kolem už máme, může taky znamenat, že jde o hotovou věc. Podle hesla: Čím větší kravina, tím rychleji ji přiveďme do života, aby lidi naštvala.
Když jsem si přečetl výčet, co všechno wellbeing zahrnuje, ani ne moc dlouho jsem musel přemýšlet, co předmět vlastně vyučuje – je to život. Život, jak ho znáte.
Zprávu o tomto počinu (a byly to Novinky.cz, kdo ji přinesl) hned zaplavily komentáře, že něco takového je jen další šílený pokus o transformaci našeho školství a že místo podobných předmětů by mělo být víc tělocviku, abychom v budoucnu neměli sice duševně formované občany, ale taky zformované do tvaru koule.
Několik lidí naopak tvrdilo, že něco takového je pro děti prospěšné a takový předmět jim jenom do života pomůže. To mě zaskočilo.
Vždycky jsem si myslel, že podobné věci by měly s dětmi probírat jejich rodiče. Vědět, jak se jejich dítě cítí, a vypozorovat, když s dítětem není něco v pořádku a třeba ho něco trápí. Já vím, mnozí na to nemají čas, protože doba už je taková a mnozí rodičové jsou rádi, když po celodenním maratonu na chvilku zalehnout (nepočítám ty, co se na to vymlouvají), ale aby školní instituce převzala takovou zodpovědnost a začala dítě formovat i tímhle směrem, mi přijde už moc.
Dítě by mělo mít základní znalosti z předmětů (a lidí kolem sebe), a to proto, aby právě díky tomu mohlo pak sebe formovat do své vlastní duchovní cesty (pokud se to dá tak nazvat), a ne že mu někdo začne říkat, že tohle je z psychologického hlediska správné, a tohle ne – to už není výuka, to už je přípravka na otroctví.
Navíc za pravdu mi v tomhle dává fakt, že nikdo ještě netuší, jak by se měl předmět vyučovat – takže hádám, učebnice taky ještě nebudou.
Za mě samozřejmě takový předmět nebyl, ale měl jsem úplně jiný. Tomuto dosti podobný. Chodil jsem v sobotu nebo v neděli otci pro pivo – než mi to jednoho dne výčepák zatrhnul, že už mi nalít nemůže. Tenkrát jsem to pochopil tak, že už jsem natolik starý, že už nemůžu nosit pivo někomu jinému, ale mám tu sedět s ostatními a pít si hezky svoje.
V téhle návštěvě hospody bylo z wellbeingu všechno. Výčepák v Konibaru na rohu (to je to místo na Harfě, kde je teď Hudy sport) vypadal jako nikaragujský prezident Daniel Ortega a tak se mu i říkalo, takže politika se tam probírat mohla všemi směry.
Vždycky se tam taky našel někdo, kdo řešil svoji „starou“ nebo „mladou“, že buď zahejbá, nebo se našla, nebo zdrhla, že někoho sere, že se s ní nedá žít, že se s ní žít musí – takže společenské vztahy jsem měl v malíku.
Pak se tam občas strhla rvačka dvou tří hostů o peníze, takže finance jsem taky chápal, jak to s nimi chodí a že to kvůli nim někdy i dost bolí.
O ochraně zdraví jsem taky věděl svoje, protože jednoho pána tam bolela noha „jako prase“ a jiný pán mu říkal, že to mohou být ledviny nebo taky zaražený prdy, protože pak se ucpávaj cévy a napínaj se, a to pak bolí a na to že je dobrej rum, protože rum je všelék, a měl by se dát velkej, protože pak ho to bolet nebude.
O nějaké genderové vyváženosti se ani bavit nebudu, protože úctu k druhému pohlaví mám jasnou, protože taková žena ta se drží na kolenou a hostí se a připalují se jí cigarety a říká se jí často: „Tak ty jsi dost dobrá, kočko, ty vole!“ A taková kočka, ty vole, je pak spokojená a nejsou mezi chlapem a ženskou žádný hádky, a většinou proto, že kočky maj hezký nohy a prsa a že pánové dávají pusu za pusou, až jsou z toho pussy.
Stačila jedna návštěva a měl jsem po hodině wellbeingu a asi i po testu – což jsem neřešil, protože jsem to řešil, jak jsem se to v hospodě naučil, a to tak, že jsem si hned za rohem dal loka ze džbánku a svět se mi hned zdál veselejší a učení v něm úplně zbytečný.
Nevím, jak to nakonec s novým předmětem ve školách dopadne, ale budu doufat, že to neprojde. Protože jak se tak koukám na svět kolem, možná by ho víc než děti potřebovali jejich rodiče. Ti by kolikrát v sobě měli najít cestu – najít ji v sobě po onom strašlivém vystřízlivění po dlouholeté mediální masáži, že určitě budou slavní a bohatí a všichni je budou mít rádi a budou je i poslouchat. Nestalo se tak a často kolem sebe tu frustraci ze života vidím. Možná jim by se právě několik lekcí o něm, jak to ve skutečnosti v životě chodí, hodilo.
A jen tak mimochodem – nebýt jiných masáží, děti by na to taky přišly samy. A daleko rychleji než my.
Pavel Hewlit
Prý mám napsat Putinovi – tak jo, tady to je
Tohle není můj nápad, ale jednoho z diskutérů. On to sice myslel jako vtip, ale i v tom zlomyslném návrhu na moji osobu je kousek pravdy. Nikdo spolu nemluví. Nepíšeme, co bychom chtěli druhému říct.
Pavel Hewlit
Ta válka muší bejt, to Vám poudám
Na rovinu – nejsem zrovna nadšený z toho, co se ve světě děje, a hlavně z toho, co se může ještě dít na základě jedné jediné zprávy o vystřelené raketě.
Pavel Hewlit
Příběhy o žití upravené smrtí aneb Modlitba góje v synagoze
Knihy jsou různé, a to je něco, co netřeba žádnému ze čtenářů připomínat, a ten, kdo nikdy nečetl, ten tomu neuvěří, dokud si dvě tři nepřečte.
Pavel Hewlit
Tak už jsme ve válce, ale já přesto musím řídit tramvaj
Zachovejte paniku, stejně všechno špatně dopadne – ale ještě to není tak špatné, jak titulek tohoto příspěvku hovoří. Válka není a já řídím.
Pavel Hewlit
Půl kila války pro každého, stačí se postavit do fronty
Války jsou smutné, války jsou na prd, války berou matkám děti, války berou všechno, ale je na nich zajímavé, jak se vyvíjejí tam, kde nejsou.
Další články autora |
Putinův fotbalista. Čech strhává vlajky Ukrajiny a šíří propagandu. Je za hrdinu
Premium Příběh Jaroslava Dolejše je ukázkou, jak funguje ruská propaganda a jak se z amatérského sportovce...
Obyčejně nikoho nepodporuji, ale teď musím, řekl Schwarzenegger k volbám
Herec a bývalý guvernér Kalifornie Arnold Schwarzenegger oznámil, že v prezidentských volbách v USA...
V Rakousku bojují o život dva Češi. Jeli na střeše metra, srazil je nadchod
V rakouské nemocnici bojují o život dva Češi, kteří se v úterý ve Vídni vážně zranili při jízdě na...
Vraťte nám kus země, žádá Polsko. Spor by vyřešilo darování budovy ambasády
Premium Ačkoli se zdá, že má Česko s Poláky bezproblémové vztahy, pod povrchem doutná mnohaletý spor. Týká...
Astronomická pokuta. Rusko žádá po Googlu už 2,1 kvintiliardy dolarů
Rusko požaduje po americké společnosti Google uhrazení rekordní pokuty v souvislosti s blokací...
Policisté protestují proti nízkým platům i byrokracii. Začíná týden bez pokut
Premium Špatně zaparkujete, dítě nebude v autosedačce, spolujezdec se nepřipoutá, nerozsvítíte světla,...
Závody o malé jádro. ČEZ jde do hry o modulární reaktor s firmou Rolls-Royce
Premium Divize britské firmy Rolls-Royce intenzivně pracuje na konstrukci malého modulárního reaktoru (SMR)...
Hlavní nádraží chátrá a teče do něj. Opravu haly ale brzdí vleklé tahanice
Diskuse o vhodnosti nové podoby hlavního nádraží na řadu měsíců upozadila fakt, že do odbavovací...
Pár metrů od Trumpa i Harrisové. Jak to chodí na mítincích těsně před volbami
Premium Od naší spolupracovnice v USA Hlava mi ještě večer třeští, byla jsem v jednom půldni na mítincích Kamaly Harrisové a Donalda...
- Počet článků 942
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1418x
Případné dotazy na fejetonhewlit@seznam.cz