Asi nebudu jediný, kdo na podobné téma napíše, a i když o tom píšou další, neznamená to, že já nemusím, naopak – jen ať nás je víc.
Jak se zdá, velkým favoritem na tuto soutěž by mohl být uživatel jménem "Chyba 404 - Not Found" – a svoji nominaci by si zasloužil ve dvou kategoriích. Je to Bloger, je to Skokan. Tohle jméno jsem našel, když jsem hledal někoho jiného, někoho, na koho jsem si myslel už dlouho.
Páni, my máme plnou hubu demokracie, svobody, a lásky a pravdy, ale hele, ono to nebude tak moc jednoduchý, jak jsme si to všechno představovali. Sotva tady někdo něco řekne, co nezapadá do šanonů a do kolonek, už se mu vyhrožuje, už se očerňuje, věší se mu na nos kdoví co – dělá se mu všechno možný, jen se mu nedá pokoj a prostor.
A mě by zajímalo, proč vždycky dotyčný támhleten a tamten začne vadit tak "najednou" – proč se k takovým lidem chovají, jako by najednou měli svrab nebo neštovice, a museli je izolovat a típnout jim telefon, případně přelámat ruce, jako se to dělalo dřív.
Víte, já kdysi psal knihu o holocaustu a studoval jsem dobu, v níž se rodil a kořenil, a dočetl jsem se a od pamětníků ještě slyšel, že to byla doba po stránce svobodného projevu velmi podobná současné, probíhající. A klidně můžeme takovou současnou, probíhající dobu nazývat pravým jménem – protože, jak jinak říkat době, kde jsou lidi umlčováni, náhle vyhazováni ze dveří, zesměšňováni, je na nich plácáno kdejaké svinstvo, době, kde je zatajována pravda, překrucována skutečnost, křiví se zrcadla – taková doba se jmenuje právem fašismus.
A není to fašismus, jaký nám cpou média den co den do chřtánu, že to jsme my, kdo jsou náckové, že jsme zlí a nenávistní. Ne, kdepak, lidi, za mě máte v tomhle směru jeden obrovskej pardon a spěte klidně jako miminka, protože máte duši čistou.
Musím tedy uznat, že od dob pravého fašismu se přeci jen trochu zvolnilo, a zatímco dříve se říkalo, ne ne, ten už tu nebydlí, odjel vlakem – dneska se napíše: "Omlouváme se. Stránku se nepodařilo najít."
A já právě na letošek měl tip. Měl. A dal mu hlas, a věděl bych, že si ho zaslouží, protože byl jeden z prvních, kdo se nebál napsat názor, když my jsme ještě přešlapovali a koukali na stránky monitorů a přemýšleli, jestli se do toho máme vůbec plést. A tady je odpověď, že ano, že se máme plést, že máme psát, říkat názory, i když za ně budeme přivíráni do dveří – což je vlastně znakem, že jdeme správným směrem.
A je jedno, že si to uvědomujeme pozdě, hlavně, že uvědomujeme a snažíme se.
Milý blogere "Chyba 404 - Not Found" – Blogere roku, děkujeme a gratulujeme.
