Štěstí

Vím, že životní štěstí se odvíjí hlavně od toho, že já i moji blízcí jsme zdraví. O stupínek níž je pocit štěstí, který do jisté míry můžeme ovlivnit sami, protože tak trochu záleží na nás. Já jsem si ještě donedávna pod pojmem štěstí představovala slavnostně osvícený historický sál, sebe v plesových šatech jak z popelčina oříšku, vznášející se v rytmu valčíku v náručí milujícího manžela - přiznávám, že moje představa je ovlivněna filmy a červenou knihovnou.

Ale stejně jako všichni okolo i já se ženu za představou dosáhnutí štěstí.... ještě nové kachlíčky v koupelně, ještě uvidět Los Angeles, ještě..... a protože jsem žena k dílu, všechny svoje podmínky ke štěstí jsem většinou splnila, ale vysněný ideál jsem si stále posouvala dál za další ještě, ještě..... prostě běh na nekonečnou trať.
Minulé sobotní ráno se nijak nelišilo od jiných, víkend na vesnici u manželových rodičů a chystání se do lesa na houby, tak jako většinu víkendů, kdy rostou. Přípravy nikterak náročné, košík, nožík, repelent a hlavně pohodlné oblečení - tedy vytahané tepláky, tričko, které pamatuje i lepší časy, oranžovou šusťákovou bundu ze 70.let, protože v téhle barvě se v lese manželovi jen tak neztratím. Třešničkou na dortu mého modelu je baťůžek z jakéhosi pražského maratonu..... a hlavně jděte zadem, ať vás nikdo nevidí, přikazuje dcera, protože i když nehrozí, že by nás potkala módní policie z časopisů, poctivě přiznávám, že náš houbařských outfit je trochu out. Ale pohodlí nade vše.
Pachtíme se lesem z kopečka do kopečka, oči vystřelujeme dva metry dopředu a z podhoubí tak zrakem vytahujeme neviditelné hříbečky. Košíky se pomalu ale jistě plní. A v tom to přijde, s upoceným obličejem, urousanými vlasy, v super oranžové bundě s prastarým batohem na zádech si uvědomím zvláštní pocit. Zbystřím, abych zjistila oč jde. Nějak se ve svých pocitech nedokážu vyznat. Zkouším to znovu....... A dojde mi, že jsem asi šťastná. Ne asi, doopravdy. Cítím štěstí každým kouskem svého těla.
Hned, jak je mi to vlastní, zkouším situaci analyzovat. Chci zjistit recept na štěstí, v čem tkví. V oblečení asi ne, ve slavnostně nasvíceném sále také ne. Tak co se vlastně stalo, že jsem šťastná? V myšlenkách se mi promítá to, že jsem v lese s manželem, který udá směr a pak každý zvlášť se vydáme do houštin, abychom se na předem domluveném místě sešli. Velmi mi to připomíná i náš společný život. I když po většinu času kráčíme každý zvlášť, tak jeden z nás, který je v dané oblasti zkušený, vytyčí směr, abychom se spolu na daném místě - doma večer vždy rádi sešli. Stejně tak je to s nepřítomnou dcerou, kterou nebaví chodit na houby. Nenutíme ji a rádi jí v lese nasbíráme třeba borůvky a ona - ne na oplátku, ale jen tak, čeká na naše zavolání až půjdeme z lesa, aby nám začala na zahradě grilovat nějakou dobrůtku. Moje štěstí pramení z této naší vzájemnosti, jak se navzájem nenutíme k dělání toho, co koho nebaví ale to, co je nám vlastní, umíme nabídnout s láskou druhým. Uvědomuji si i důležitost toho, jít každý sám svou cestou a mít radost z potřeby navzájem se shledávat. Tentokrát jsem si z lesa přinesla víc než košíček plný hub.