Určitě to znáte z dětství, kdy jste s nosem na výloze snili o vystavené hračce, a pak u vánočního stromečku či o narozeninách jste nedočkavě rozbalovali dárek s touhou - ať to tam je…, prosím ať to tam najdu…..
MH
.... a pokud byla ve vašem okolí všímavá osoba, mohl se občas sen z výlohy splnit. Mně se z toho výlohového snění, bohužel, nějak nepodařilo vyvlíknout ani v dospělosti.
Už skoro dva roky chodím kolem výlohy starožitnictví vedle v ulici. Rychlým okem zkontroluji, jestli tam je – moc se bojím, že tam nebude, a pak teprve šeptnu – Máš se ? U mě to ujde, tak se drž a neprodej se ….. a zase spěchám za svým…..
A on tam stojí a já doufám, že bude stát i příště…dřevěný panáček na podstavci s pouliční lampou, která svítí….. a cenovkou 1 800 Kč.
Protože vím, že dospělí si mohou své sny plnit, a to nejen ty z výloh, a i když mně se zdá těch 1 800 Kč opravdu hodně a panáček je děsně nehezký a vůbec nevím, kam bych ho doma postavila, tak bych si ho mohla koupit. Jen bych musela ztratit zdravý rozum.
…. protože už mám jednu podobnou zkušenost za sebou. Nejdříve jsem takhle chodila snít k svítící berušce……a už ji mám doma. No, i když ženich by se jí hodil. Beruška je po celý rok zavřená a jen na svatojánský večer ji vyndám ze skříně, aby si zasvítila ….. a manžel s dcerou si klepají na hlavu. Nechci dřevěnému panáčkovi připravit stejný osud, ale táhne mě to k němu.
Tak si chodím dětsky snít před výlohu a jsem zvědavá, co se stane….jestli nevydržím a jednoho smutného dne si udělám radost nebo jednou bude jeho místo ve výloze prázdné a já už nikdy…….
