Už je to docela dávno. Tenkrát, stejně jako dneska, se šíleným tempem blížily Vánoce: Bloudím ulicemi, rozhlížím se po výlohách a mozek mi šrotuje, čím udělat radost své dceři – k velkému dárku ještě nějakou maličkost pro potěšení. Nalákal mě ethno obchůdek. Je plný roztomilých zbytečností, nad hlavou se mi pohupuje lapač snů.
Omotaný dřevený kruh, na kterém jsou zavěšeny talismany odhánějící zlé sny a vábící sny příjemné. Tak tohle je přesně to, co hledám. Zařízení na krásné sny stojí dvě stě korun. Zdá se mi to docela dost, za pár korálků, trochu dřeva a tři péra ze slepice. Jsem holka šikovná, udělám pro svou Báru lapač vlastníma rukama. Tetelím se radostí. Následující dny vymýšlím postup, jak na to. V galanterii objevuji kulatý dřevěný rámeček na vyšívání. Stojí osmdesát korun. U stánku s korálky mi poradí zvláštní pérovací lykrovou nit, ještě nakupuji jednobarevné korálky i korálkové talismany. Tak ty budou odhánět zlé sny a vábit ty pěkné, pro mou holčičku. Platím přes pět set korun. Následujících čtrnáct pozdních večerů si kazím oči navlékáním korálků. Stále se mi zašmodrchávají talismany a nervy. Korálky jsou po celém bytě. Velmi nenápadné! Konečně, dílo, které bylo několikrát vzteky mrštěno do kouta, je hotovo. Sice se mi nepodařilo vyrobit jej levněji, vyšel asi 5x draž, ale zase je 5 x krásnější než ten v obchodě. Jsem na něj hrdá, rukodělné dárky jsou nejlepší. Jen aby bylo mé rukodílo oceněno. Z tohoto důvodu volím taktiku zapomenutého ranního dárku.
Teď musím trochu odbočit a vysvětlit, co to je zapomenutý ranní dárek. Jako malá holky jsem vždy ráno po Štědrém večeru běžela ke stromečku a bedlivě zkoumala, jestli tam nezbyl nějaký dáreček. Dáreček, který jsem večer přehlédla. Nikdy nezbyl...... Pak jsem se stala matkou a chtěla jsem si tento sen splnit prostřednictvím své dcery. Když byly Báře asi tři roky, tak jsem v noci po štědrovečerním nadílení jsem vsunula pod stromeček jeden dáreček. Ráno jsem Báru pobízela, běž se podívat, jestli jsi večer našla všechny dárky. Očekávala jsem, reakci, na kterou jsem já čekala celé své dětství – Opravdu, je tam jeden zapomenutý dárek. Ale Bára mě překvapila. Přiběhla a s radostí volala: „Já jsem věděla, že jste na mě nezapomněli.“ Bylo to v době, kdy ještě věřila, že dárky přináší Ježíšek. „ Víš mami,“ řekla mi, „ já jsem byla smutná, že všechny dárky byly od Ježíška a od tebe a táty jsem nic nedostala.“ Přiznám se, že mě dostala. Já i manžel jsme se tak snažili, aby uvěřila, že přiletěl Ježíšek (nahrávání zvonění, otevřené okno….), až jsme zapomněli, že některé dárky by měly být také od nás. Takže naše reputace byla zachráněna. Ale tradici ranních dárků dodržuji dál.
Tak a zpět k lapači krásných nočních zážitků. Správně! Lapač byl zapomenutým ranním dárkem. A již po několik let zahání Báře ošklivé sny a láká ty příjemné. A její matka se stále tu a tam snaží některé sny uskutečňovat.
