Útěky bengálského kocoura

Pro ty, ktteří mají doma bengálskou kočku, respektive kocoura, a potácí se občas v informační mlze ohledně chování kocourů. Snad pomohou těm, co jejich oblíbený kocourek zdrhne a oni se snaží pochopit proč.

Je mi jasné, že se jedná o alternativní okruh návštěvníků, protože tento druh kocoura nemá zas až tolik lidí a když, tak ho drží doma.

Hned v úvodu je nutno říct, že  mám zkušenosti s kocourem, který v podstatě od koťátka má možnost běhat venku, po zahradě i  zahradách sousedů. Jelikož máme koček více a tento krasavec se u nás ocitl v podstatě náhodou, nemohli jsme si dovolit, aby nám rozcupoval obývák. Co je nutno říci také na začátku – kocour je velmi vnímavý a inteligentní. Někdy reaguje jako pejsek. Jen s tím rozdílem, že kocoura prostě nevycvičíte. On si prostě bude dělat co chce, kdy chce a jak  chce.  Jen nejspíš nikdy nebudete vědět, kdy to bude. J

Bengálský kocour má divoké geny  a ať již si pořídíte kocoura s papíry nebo bez, jedno je jisté – geny udělaly v případě tohoto tvorečka hodně. Jeho prapředci  z řádu kočičích šelem v jeho povaze nechali neskutečnou rychlost a obratnost. Pamatuji si, že jsem poprvé byla v šoku když z koťátka rostl zvolna větší kocourek a měla jsem možnost vidět kocoura v akci, jak si hraje. Neskutečné. V porovnání s našimi britkami, sedícími jak plyšové hračky na kanapi nebo schodech, se to nedalo vůbec srovnat.  Když se rozběhl, během mžiku byl na opačném konci místnosti a dokonce i zahrady.

Jelikož jsme si nepořídili kocoura proto, abychom ho trápili v obýváku (on by se tedy ani nedal), nevodili jsme ho s řemínkem na krku, nechovali ho zavřeného jako vězně, ale chceme mu dopřát i pocit volnosti, pouštěli jsme ho už jako koťátko ven. Vždycky se vracel. Jedno je ale jisté – když čekáte, že váš kocour dospěje a budete chtít, aby neskončil jako Rambo v lese, nechte ho včas vykastrovat. Stejně tak doporučuji kocourka nechat očipovat – pokud by se přece jen zaběhl a dostal by se ke slušným lidem, veterináři atd, pak by byla šance, že se k Vám dostane zpět.

Náš kocour byl pěkný turista. Vyrazil si na výlet a byl pryč celý měsíc. Byl cca pár týdnů před plánovanou kastrací – jakoby to tušil, vyrazil na pěkně dlouhou výpravu. Bylo to v polovině srpna, v extrémně horkých dnech. V našem okolí není nikde řeka, nejbližší rybník je asi 10 kilometrů daleko. On prostě jednoho dne nepřišel na jídlo. Prostě zmizel. Začalo klasické kolečko objíždění po okolních silnících, procházení oblíbených míst. V další fázi objíždění silnic v okolí – dala jsem to cca 30 km v kružnicích a nevynechala jedinou cestu. Posléze jsem už chodila i pěšky a dívala se do příkopů, jestli tam někde neleží placka nebo odhozený kocour, že si ho prostě aspoň najdu a jako řádného člena rodiny pochovám. Situace byla o to vyhrocenější, že v okolí bydlel soused magor, nějaký ex-generál,který nám vyhrožoval, že kocoura zastřelí. Nelíbilo se mu, že mu občas chodí po zahradě a nepochopil, že člověk kočku prostě nevychová – ne nadarmo se říká „žiju se svou kočkou“.

Systematicky jsem chodila po všech cestách v okolí, procházela se polními cestami, volala – a nic. Už jsem se bála, že nám ho někdo ukradl nebo že se mu stalo něco opravdu hrozného. L

A najednou se to stalo. Při jedné z posledních plánovaných cest za účelem nalezení kocoura jsme šli s manželem a koukáme – v poli asi kilometr od nás seděla černá koulička. Zdálky to vypadalo jako pejsek. Cvičně jsme zavolali Kubíčku – a on se rozběhl přímo manželovi do náručí. Jasně – já chodila asi měsíc a jen šel se mnou manžel, našli jsme ho J Naše radost byla velká. Kubíček byl zdravý, asi o kilo tlustější. Prostě borec – utekl, na výpravu, a přežil sám jako Rambo.

A tak všem, co se jim ztratil tento kocourek, dávám pár tipů: vyjděte z toho, že neodešel proto, že vás nemá rád – odešel proto, že se doma nudil. Má to v krvi, potřebuje dobrodružství. Pokud ho nebudete hledat, nejspíš se za pár dnů či týdnů sám vrátí (pokud ho někdo neodvezl do míst, kde netrefjí). Vyjděte z toho, že každá kočka, obzvláště kastrovaná, má teritorium pár metrů či desítek metrů,  eventuálně pár kilometrů, od místa svého bydliště. Chodí stejnými cestami. Dělá obdobné věci. I vykastrovaný se pak ještě šel další rok projít – tentokrát jen na týden, ovšem opět v tom samém období – v půlce srpna. Vyjděte z toho, že kočka, obzvláště bengálská, není blbá, uvažuje chytře. Chodí zahradami, je velmi rychlá a ostražitá. Je to v podstatě kočka s geny divokého zvířete. Před nebezpečím uteče a pouští se jen do věcí, na které má. Kromě toho, že občas sní někde v mističce granule a vodu nějakému pejskovi před psí boudou, si poradí – uloví si myš, ptáka či menšího zajíce (ano, i toho nám Kubíček domů jednou přitáhl). Představte si, že nemáte doma kočku, ale jakéhosi „minitygříka“. Bengálská kočka se prostě neztratí.

Takže pokud to právě čtete a jste v situaci, že jste nešťastní ze ztráty milované kočičky, nezoufejte. Pokud jste objeli nejbližší okolí a na silnic jste nenašli „placku“, a pokud máte navíc kočku kastrovanou a čipovanou, vězte, že kočky, obzvláště dospělé, se kradou maximálně tak na kšeft (na „chovatelství“ někde v garáži), takže kastrovaná nikomu k ničemu není. Pokud je navíc čipovaná, tak jakmile s ní někdo půjde k veteřináři, pokud ten veterinář je seriozní, tak má nový „majitel“ smůlu.  No a pokud se rozhodnete pro výlep okolí, nezapomeňte zmínit, že ztracený kocour či kočička má čip, je nepapírák a nejlépe potřebuje trvalou lékařskou péči. Takové zvíře si určitě nikdo na pokoutný chov nenechá. Pokud ani to nezabere, vězte, že bengálská kočka počká na první nedovřené dveře a zdrhne, a jestli už někdy předtím zažila volný pohyb venku, bude dělat případnému zloději v bytě takový „bengál“, že jí ještě rád sám pustí.

Držím palce, ať právě toho vašeho mazlíka najdete. J Těším se na Vaše zkušenosti.  Těch v případě kočičáků není nikdy dost.