Věřili byste, že se některé ženy na mateřské dovolené dokáží jen poflakovat? Že děti berou jen jako jednu z možností, kdy dostávají peníze od státu a nemusí se o nic snažit? Ani o výchovu svých dětí?
Motto "Lenoch sáhne rukou do mísy, ale k ústům už ji nevrátí." (Přísloví Šalomounova, Druhá sbírka, 19.24)
Věřili byste, že se některé ženy na mateřské dovolené dokáží jen poflakovat? Že děti berou jen jako jednu z možností, kdy dostávají peníze od státu a nemusí se o nic snažit? Ani o výchovu svých dětí?
Uveďme si příklad mladé ženy, matky dvou synů. Staršímu bude brzy sedm let, od září nastupuje do školy, šišlá až hanba a má velmi limitovanou slovní zásobu. Mladšímu budou brzy dva roky, stále chodí v plenkách, někdy ani to ne, kdy chodí tzv. naostro a vykonává své potřeby tam, kde se momentálně pohybuje. Třeba se vymočí v kuchyni na židli a pak jde dál. Když se jeho matky zeptáte, proč ještě její syn nechodí na nočník, ona má na to rychlou odpověď. Synovi se to nelíbí, vzteká se, a tak jej nenutí. Mladší syn komunikuje jen na základě skřeků a posunků.
Není se co divit. Tato žena tráví většinu dne na mobilu, nechává chlapce volně pobíhat po bytě, aniž by si s nimi hrála a věnovala jim trochu času. Ven moc nechodí, proto jsou všichni bledí. Manžel dře jako svářeč, aby uživil rodinu, aby mohl plnit své ženě její přání. Mít nové auto, kupovat si nejmódnější oblečení, létat na zahraniční dovolenou, časem si pořídit vlastní byt. Není toho málo, co musí muž splnit. Je to od něj chvályhodné. To, co je méně chvályhodné, je chování jeho ženy. Krom toho, že chlapce nechává růst jak dříví v lese, i takové uklízení jí neříká vůbec nic. Kuchyň špinavá, podlaha špínou ulepená, kuchyňská linka ohmataná, špinavé nádobí i na podlaze. Nepořádek pokračuje i v obývacím pokoji, v němž panuje doslova spoušť. Věčně puštěná televize, která má chlapcům nahradit matčinu komunikaci. Ložnice se nese rovněž v duchu neskutečného nepořádku, o koupelně a WC ani nemluvě. Je ještě zázrak, že rodina neonemocněla žloutenkou.
Člověk by něco takového mohl snad pochopit, kdyby šlo o ženu pracovně vytíženou. Ale skutečnost hovoří o opaku. Žena je na mateřské dovolené, kdy většinu času věnuje sobě a své modle. Svému mobilu. Netrápí ji, že chlapci mají potíže s řečí, veškerou odpovědnost přenáší na učitelky v MŠ a ZŠ. Ty mají pak napravovat to, co ona pokazila. Řídí se v životě pravidlem "Navrch huj, vespod fuj." Vyjde-li s dětmi někam ven, jsou vždy hezky oblečeni. Ale to je asi tak vše, jak si žena představuje plnění svých mateřských povinností.
Pořídit si dítě je velká odpovědnost, protože nás potomek připraví o spoustu času. Narozením dítěte nastávají člověku především starosti, radostí je méně. Přesto se najdou ženy, které narození dítěte vítají, protože nemusí pracovat. Že své děti k ničemu nevedou, je netrápí. Od toho jsou tady přece instituce, které mají děti naučit, co je matka nenaučila. Na to všechny nezodpovědné matky spoléhají...
