O tom, že naše města a vesnice za vlády komunistů vypadaly nevábně, není pochyb. Soudruzi dokázali zabavit domy, objekty, ale pak se o ně nestarali. V dnešní době se můžeme setkat s něčím obdobným.
Motto "Přímé vede bezúhonnost, kdežto věrolomné zahubí pokřivenost." (Přísloví Šalamounova, Druhá sbírka, 11.3)
O tom, že naše města a vesnice za vlády komunistů vypadaly nevábně, není pochyb. Soudruzi dokázali zabavit domovy, objekty, ale pak se o ně nestarali. V dnešní době se můžeme setkat s něčím obdobným.
Na rozdíl od předlistopadové doby naše města i obce zkrásněly. Krematorní šeď soudruhů vystřídala barevnost, spousta květin a udržované zeleně. Ale přesto. Snad v každém městě, možná i obci, najdeme objekty, které kdosi zprivatizoval, ale nestará se o ně.
Mnohé banky raději prodaly své prvorepublikové budovy, v nichž po dlouhá léta sídlily, a přesídlily se do pronájmů, protože si dokázaly spočítat, že takový pronájem je lacinější než rekonstrukce a údržba objektu. Uvedu příklad jedné takové budovy, postavené v secesním stylu. Kdysi to bývala dominanta města. Ale banka ji prodala jakémusi Italu, který pouze pronajímá prostory, ale nic neopravuje a ono je to znát. Okna, která nedovírají, jsou léta nemytá,mají oprýskaný lak a jsou napůl shnilá. Neudržované schodiště, staré malby...Kdo do této budovy vstoupí, je mu jasné, že kdysi bývalá krásná a majestátní, ale to už je jen minulost. V současnosti dodavatel tepla italskému majiteli vypověděl smlouvu, zřejmě neplatil. A budova je nevytápěna. Přitom v ní sídlí kanceláře realitní společnosti, kadeřnictví, jazyková škola a kavárna pro rodiče s dětmi. Máme tu zimu a představa, že bychom měli pobývat v nevytápěných prostorách, se může hodit jedině pro bezdomovce či squatery. Ital vše vyřešil po svém. Nakoupil elektrické přímotopy, které by měly vytopit prostory. Možná by to šlo v Itálii někde na jihu, ale v našich končinách bezesporu ne. I laikovi je jasné, že vytápět velké prostory jen přímotopy, je jeden velký nesmysl. Objekt nedokáží vyhřát a navíc se špatné vytápění podepisuje na omítkách.
Uvedu ještě jeden příklad špatné privatizace. Prvorepublikový hotel, jenž stojí na náměstí. Opět kdysi za první republiky velmi krásná budova. Jenže v divoké privatizaci jej koupil polistopadový zbohatlík, který takto mohl prát špinavé peníze. Budovu koupil, přízemí pronajímá vietnamským obchodníkům, zbývající patra bývalého hotelu jsou prázdná. A to se samozřejmě na celkové vizáži objektu podepisuje. A to velmi. Rozbitá okna, padající omítka, jež je stále více černější... Přízemí sice používají Vietnamci pro provoz svých obchodů, ale je odjakživa zajímal obchod a kšeftování, kulturnost prostředí nikdy nebyla jejich prioritou. Člověku je při pohledu na prázdné, nevyužité prostory smutno. Mohly by to být krásné byty, kterých je stále větší nedostatek. Nebo dům pro seniory. Využití by se určitě našlo, ale to by musel majitel chtít, což očividně nechce. Raději nechá budovu zchátrat.
Žije se nám stále lépe a lépe, nemáme si opravdu na co stěžovat. Nesrovnatelné s tím, co tu v předlistopadové době páchali soudruzi. A aby naše země vypadala lépe a lépe, měli bychom být schopni něco udělat s chátrajícími budovami, které bývaly kdysi nádherné...
