Zažili jsme hurikán Irma

Už máte pocit, že vám antidepresiva nezabírají, že už opravdu nemůže být v životě hůř? Máte problémy s partnerkou či partnerem? Pak vám doporučím jediné. Odleťte na Kubu, kde rychle zapomenete na nesmyslné banality všedního dne

Motto "Jaký užitek má člověk ze všeho svého pachtění, z toho, jak se pod sluncem pachtí?" (Kazatel 1 - Věčný koloběh, 1.3)

V nesprávný čas na správném místě. Tak by se dala nazvat moje vysněná dovolená, v níž jsme zacílili na perlu Karibiku. Na Kubu.Vybrána cestovní kancelář s pěknými recenzemi a referencemi, all inclusive a hotel, jenž sliboval na zemi ráj. Proč se neutrhnout z evropského shonu a spočinout kdesi, kam moderní technologie příliš nedorazily a zahraniční kapitál má smůlu.

Vše předem naplánované, cestovala jsem se synem, který přiletěl z Norska, kde žije. Moc se spolu nevidíme, ale dovolená nám může vynahradit okamžiky, kdy jsme každý někde jinde na této planetě.

6. 9. - den odletu. Syn dostává textovky od přátel z Norska, že se na Kubu blíží hurikán Irma, mám-li být přesná, nejvíc měl udeřit ve Varaderu, což byla naše destinace. Letěli jsme z Vídně a ještě před odbavením jsme kontaktovali naši cestovní kancelář, zda je na Kubě vše v pořádku, chtěli jsme znát, jaké mají informace o hurikánu. Ale bylo nám sděleno, že nám nic nehrozí a nic nám nebrání odletět. Žádné obavy na místě. A tak jsme odletěli. Při odbavování jsme se seznámili s mladým manželským párem ze Slovenska - Petrou a Tomášem - kteří letěli do stejné destinace a kteří projevili stejné obavy jako my. Zda náhodou neletíme do pekla.

Nicméně jsme 7. 9. večer stanuli v recepci hotelu Bar Kawama. Byla jsem z letu tak ubitá, že už mně bylo úplně ukradené, že hotel na obrázku vypadal o sto procent lépe. Ubytovali jsme se, vyhnali jsme z pokoje šváby a usnuli spánkem všech milosrdných.

Následují den 8. 9. jsme se dostavili na recepci, abychom dostali ručníky na pláž. Dozvěděli jsme se, že nedostaneme nic, neb budeme evakuování vzhledem k blížícímu se hurikánu Irma. Navíc jsme si přečetli informaci pro kanadské turisty, kterým byl poskytnut rescue flight domů. Záchranný let před hurikánem. To už jsme znejistili ještě více. Opět jsme kontaktovali naši cestovní kancelář a informovali jsme je, že budeme evakuováni, a ptali jsme se jich, co o tom vědí, a zda by byla pro nás možnost odletět jinam. Dostalo se nám stejné informace. Čili žádné. Nic nevěděli, měli jsme kontaktovat místního delegáta cestovní kanceláře, jehož jsme začali přezdívat "Don´t worry." Protože když jsem se jej ptala na blížící se hurikán a uvedla jsem, že jsem viděla i vysílání CNN, kdy bylo jasně uvedeno, že hurikán udeří na Varadero, náš delegát "Don´t worry" řekl, že je vše OK, a co vysílají Američané, je holý nesmysl. 

9. 9. Začal sílit vítr, nesměli jsme se už koupat a byla vyhlášena evakuace našeho hotelu. Měli jsme se shromáždit se všemi zavazadly v 16 hodin v recepci hotelu. Když jsme se tam s nimi dotáhli, protože hotelový komplex čítá spoustu budov, řekli nám, ať přijdeme v 19 hodin, že nás odvezou jinam. Odvlekli jsme tedy svou těžkou bagáž zpět na pokoj, abychom vše přitáhli v 19 hodin. 

9. 9. 19 hodin recepce hotelu. Vzduch na padnutí, všichni jsou zpocení, ale musíme vyčkávat. A tak vyčkáváme. Nevím, jak dlouho jsme tam stáli jako to boží hovado, ale po 21. hodině nás nacpali do autobusů, aby nás převezli do jiného hotelu, kam cesta trvala deset minut. Bar Kawama měl tři hvězdy, tentokrát na nás čekal hotel s hvězdami čtyřmi. Byli jsme doslova utrmáceni, cestovní kancelář se nikterak nevzrušovala tím, že nás vyslala kamsi, kde jsme byli v ohrožení života.

Nový hotel vypadal jako betonový bunkr, typická komunistická stavba. Byli jsme ubytováni, dostali jsme informace ohledně závažnosti blížícího se hurikánu. Žádné vycházení ven, pohybovat se jen někde u baru či recepce a v případě ohrožení nejhoršího budeme přesunuti na diskotéku. Zavazadla jsme měli nechat v koupelně. Mezitím Kubánci začali s přípravami na hurikán. Některá okna zabednili, ale většinu z nich oblepili izolepou, což je na Kubě lék na všechny stavební neduhy. Izolepou opravují úplně všechno, kam se na ně hrabe OBI či Baumax. Na Kubě frčí izolepa, a kdo ji nemá, přijde o příbytek. Koupit nelze, ale ukrást ano. Vždyť se žije v komunistické zemi, kde vše patří všem, a tak se tam krade ostošest. Jako dřív u nás.

Irma vskutku přišla. A dala o sobě pořádně znát. Kolem 21. hodiny večer začala padat střecha, rozbila se některá okna, dveře, lítaly kusy nábytku. Voda tekla všude. V baru, na recepci, museli jsme se proto přesunout na diskotéku. Jak jsem jako mladá milovala diskotéky, ale když je DJ Irma, to si moc nezatancujete. Měli jsme dost strach, ale nikdo nepanikařil. Kubánci zachovali klid Angličana a jediné, co je v tak dramatickou chvíli zajímalo, bylo přestěhování baru. I když se v informacích o hurikánu nedoporučovalo požívat alkohol, v našem hotelu a hlavně v baru na diskotéce tekl proudem. Aby se lidé otupili a přestali mít strach. Po půlnoci nám řekli, že můžeme jít na pokoj. Uposlechli jsme. Ale hurikán měl takovou intenzitu, že jsme se báli, že nám vysklí okna v pokoji. Uvažovali jsme jít spát do vany v koupelně, ale způsob, jak je vedený elektrický proud, nevzbuzoval větší bezpečí. Tam bychom mohli dostat pěknou ránu. Inu vše uděláno rukou komunistického dělníka, jenž nenese na ničem žádnou odpovědnost.

Hurikán jsme přežili. Hotel byl značně devastovaný, chyběla střecha, zbořené stropy, do hotelu sice zatékalo, ale netekla voda. Nefungovaly toalety, nemohli jsme se umýt. A v tom nás naše cestovní kancelář nechala. Zastihl mě silný průjem, ale neriskla jsem použít záchodovou mísu, když nebylo čím spláchnout, pobíhala jsem proto v okolí hotelu, kde se našlo dost útočišť pro mé zjitřelé útroby. Ještě že se mi dostalo náležité průpravy v dětství. Lopuchový list ve stavu nouze. Ale na Kubě lopuch nenajdete, v podstatě tam mají nedostatek toaletního papíru, protože se tam vše rozkrade. Nakáleno tam mají všude. I na mezinárodním letišti v Havaně. Byli jsme zkrátka u soudruhů komunistů. I já jsem pamětnicí toho, jak se u nás rozkrádaly továrny a všechno možné. Bohužel to mnoha našim lidem, předním politikům nevyjímaje, zůstalo až dodnes.

Ale zpět ke Kubě. Delegát "Don´t worry", opět bezproblémový, že voda neteče, ona však poteče. Naši noví přátelé ze Slovenska se s námi dělili o své nové zážitky. Tomáš pracuje jako profesionální voják, zúčastnil se mnoha misí v zahraničí, je na všelicos zvyklý. Na Kubě se v noci budil a nevěděl, zda je na misi v Afghánistánu, či kde jinde. A jeho milovaná choť jej ujišťovala, že není na žádné misi, že je přece na vysněné dovolené na Kubě.

Hurikán Irma jsme přežili, ale to, co pak následovalo, napíšu ve svém dalším blogu. Nezaplatili jsme si adventure holiday, ale klasickou beach holiday. Ale co jsme dále prožívali, je neuvěřitelné. Touto svou dovolenou jsem si opět mohla ozřejmit sociální jistoty komunistů, které některé části naší populaci chybí. A jak rádi někteří našinci na sociální jistoty soudruhů vzpomínají. O tom napíšu příště. O Havaně, o mezinárodním letišti v Havaně a o pětihvězdičkovém hotelu, kam nás přestěhovali posléze. Inu, nenudili jsme se vůbec, žádná nuda v Brně se nekonala, ale autentické zážitky systému, jenž je vůči člověku nepřátelský. A tím je komunismus...