Pohled, jenž se člověku nabízí v čekárně praktického lékaře, je veskrze námětem pro bezpočet komedií.
Motto "...pokolení, které se pokládá za čisté, ale není umyto od své špíny, pokolení, jež zvysoka hledí a přezíravě zvedá víčka, pokolení, jehož zuby jsou meče a jehož špičáky jsou dýky..." (Přísloví, Menší sbírky, Slova Agúrova, 30.12, 30.13, 30.14)
Pohled, jenž se člověku nabízí v čekárně praktického lékaře, je veskrze námětem pro bezpočet komedií.
Potřebovala jsem výpis z karty, proto jsem po jisté době musela navštívit ordinaci praktického lékaře. Své zdraví bychom neměli zanedbávat, velmi záleží na tom, co jíme, kolik fyzického pohybu máme a jak se cítíme. Mozek bychom neměli naprogramovat na to, aby se choroby staly naší životní náplní. Když mozek nezatěžujete rodinnými anamnézami a chorobopisy, vše se to pak vrací v tom, že je tělu dobře. Protože je zapotřebí dělat mu dobře. Pak si můžete užívat života. A to je velmi dobrá životní filozofie.
Nicméně jsou v naší populaci někteří lidé, kteří po dosažení důchodového věku zaplňují čekárny lékařů. Běhání po doktorech se stalo jejich novým životním programem, bohužel si neuvědomují, že jde o program veskrze ubíjející, že se mnoho současných lékařů chová jako obchodník. Mají podepsané smlouvy s farmaceutickými firmami a do jejich kapsy plyne zisk z předepisování léků. A důvěřivci pak do sebe perou chemické preparáty, které mohou na jedné straně pomoci, na druhé straně škodí.
Vejdu tedy do čekárny svého lékaře a to, co vidím, mě vrací do doby normalizace. Vesměs lidé, čekající na vyšetření, působí dojmem, že se zasekli v čase. Že se zastavili kdesi v dobách normalizace. Je to na nich bezesporu vidět. Člověk nemusí být mladý, nemusí být ani movitý, ale neznamená to, že by měl na hřebík pověsit svou vizáž. Bohužel velká část českých důchodců (a nejen jich) o svůj zevnějšek nedbá a chodí oděna v něčem, co připomíná Husákovu dobu. Když slyšíte, o čem se čekající pacienti baví, jsou to převážně zdravotní obtíže. "Já mám to a to a beru na to tyhle léky". "Mně doktor předepsal tohle a vůbec to nepomáhá"...
Do čekárny vejde další pacient. Muž v důchodovém věku. Když zdravotní sestra otevře dveře, senior nebere ohled na to, že předbíhá, a hrne se do ordinace. Snažím se mu vysvětlit, že přišel poslední, ale on jen nade mnou mávne rukou. Něco zamele a vběhne do vyšetřovny. Kdyby se alespoň slušně zeptal, kdyby slušně požádal, nic proti tomu. Ale dotyčný senior se zachoval jako hulvát. V souvislostí s jistou dávkou arogance tohoto muže mě napadá, že toto je možná jeden z voličů Miloše Zemana. A vůbec. Důchodci v čekárně ve mně vyvolávají dojem, že jsou voliči současné hlavy státu. Postrádají jakýkoli šarm, pokoru, důstojnost. Jen lidské figurky.
I když se v naší zemi spousta věcí zlepšila, jsou stále místa, v nichž pokulháváme za vyspělými zeměmi. Mnozí Češi nedbají o svůj zevnějšek, myslí si, že když už nejsou mladí, je jedno, jak vypadají. Stejně tak nelze přehlédnout chování některých lidí, jimž společenské vystupování nic neříká. Platí o všech věkových kategoriích, seniory nevyjímaje. Chovat se jako hrubián je snazší, než mít vybrané způsoby. Stačí, abyste se vrátili ze zahraniční dovolené, a podle křupanského chování některých Čechů jste si uvědomili, jakou pachuť může mít vaše vlast. Stačí, abyste zavítali do čekárny praktického lékaře, abyste si řekli, že je u nás stále co zlepšovat...
