Z lásky k Česku. Ani trochu se mi tato slova nelíbí. Nelíbí se mi Česko, ani slovo, hovořící o lásce
Motto "Kdo miluje napomenutí, miluje poznání, kdežto kdo domluvy nenávidí, je tupec." (Přísloví Šalamounova, Druhá sbírka, 12.1)
Z lásky k Česku. Vůbec se mi tato reklama nelíbí, zavání podbízivostí a laciností. Na jejích slovech se nenachází ani stopa pravdy. Tedy dle soudu mého.
Znám lepší supermarkety než Kaufland, nicméně jsem tam zavítala, abych se opět přesvědčila, že tam chodit nebudu. Spousta lidí, zboží jen tak hala bala naházené, kultura prodeje se nekoná, platí to i o personálu. K vlídnosti a úsměvu má daleko.
Konečně se propasíruji k pokladně, což je pro mě záležitost nejméně oblíbená. Vytahat věci z vozíku na pás, pak je opětovně dávat do košíku, za vámi je dlouhá fronta, nic příjemného. Aspoň pro mě ne. Platím kartou. Jenže se něco stalo a prodavačka po mně chce, abych přiložila kartu ještě jednou. Jsem trochu opatrná a ptám se, zda se mi toto nenaúčtuje dvakrát. Odpověď zní, že by se to stát nemělo. Podmiňovací způsob nikdy nevěstí žádnou jistotu. Mám si prý zkontrolovat své internetové bankovnictví. Ale prý by to mělo být v pořádku.
Dnes juknu na svůj účet a vidím, že se stalo to, co jsem tušila. Prodavačka sice mé pochybnosti nesdílela, ale došlo na má slova. Nákup mi byl naúčtován dvakrát. Cítím, jak se do mě dává vztek. Protože musím vyrazit do supermarketu, který nemám ráda. Supermarket mě připravil nejen o peníze, ale i o čas. A ten je hodně drahý. Mířím na informace, kde se mnou jedná slečna, která má do profesionality daleko. Vyrušila jsem ji z rozhovoru s kamarádkou a je na ní vidět neochota cokoli řešit. Protože mám pocit, jako bych jednala s trhovkyní, chci mluvit s manažerem dne. Přichází tedy manažerka dne. Prý si musí výpis z mého účtu ofotit a zítra zavolá účetní, aby to dala do pořádku. Žádná slova omluvy z jejich strany. Stane-li se vám něco obdobného v sousedním Německu, personál se vám omluví. U nás s ničím takovým nemůžete počítat. Jsme totiž v Čechách. Rádi se chceme srovnávat s Německem, ale bohužel na ně nemáme. A začíná to maličkostmi, kam patří i to, jak se chovám k zákazníkovi. V Čechách je stále pánem prodavač a zákazník je v jeho područí.
Napsala jsem do zákaznického centra Kauflandu a musím říci, že jejich odpověď přišla rychle. Kontaktovali mě telefonicky, omluvili se mi a vše postoupili řediteli Kauflandu, kde jsem měla nepříjemnou zkušenost. Jsme jenom lidé, každý jsme omylný, ale umět se omluvit, když něco pokazím, patří k základní slušnosti. Jenže to máte u nás těžké. Vše začíná v rodinách, a jestliže se dítě z domova nenaučí návyky, jak se chovat na veřejnosti, těžko to bude dohánět v práci.
Opravdu se nemůžeme srovnávat s Německem, nemáme na ně a jen tak mít nebudeme, když nezačneme každý u sebe. Umět se chovat, vykonávat svou práci dobře, uznat svou chybu a umět se omluvit. Nezaměstnanost u nás v podstatě žádná není, neboť jsou lidé, kteří si své práce neváží a je jim jedno, jaký výkon podávají. A podle toho to u nás někde tak vypadá. V některých obchodech bezpochyby.
