Ne nadarmo se o českém národě říká, že je národem závistivců. Velmi u nás platí význam slov "tvoje radost - moje starost, tvoje starost - moje radost."
Motto "Nejez pokrm nepřejícího, nedychti po jeho pochoutkách! Vždyť je to duše vypočítává." (Přísloví, Slova moudrých, Zvaž, s kým máš co činit, 23.6)
Ne nadarmo se o českém národě říká, že je národem závistivců. Velmi u nás platí význam slov "tvoje radost - moje starost, tvoje starost - moje radost."
Někdo laje na dnešní dobu a vzpomíná, jak bylo za komunistů lépe. Každý měl ten svůj chlíveček, v němž si spokojeně pochrochtával, všichni měli přibližně stejně s výjimkou šmelinářů a veksláků. V obchodech téměř nic, dlouhé fronty na všechno, lidé reptali, občas záviděli, že tomu druhému se podařilo sehnat nějakou tu podpultovku.
Dnešní doba je naprosto jiná. Dnešní doba přeje těm, kteří se nebojí, kteří se umí rychle rozhodovat, nebojí se změn a mají silnou vůli nic nevzdávat. Dnešní doba přeje lidem, kteří se nebojí práce a jsou ochotni v ní strávit spoustu času. Máte-li práci, jež vás uspokojuje a navíc vám přináší i zajímavé finanční ohodnocení, proč se jí neoddat? Možná že víc než finanční odměny lidem přináší více satisfakce, dostane-li se jim pozitivního ohodnocení jejich práce.
Pracovití lidé se mohou dočkat velmi dobré životní úrovně. Mají pěkné bydlení, pravidelně mění svá auta, hodně cestují, nějak se jim jejich pracovitost navrací v těchto podobách. Jenže jejich životní úroveň a úspěch jsou trnem v oku všem těm, kteří jsou od přírody líní, nemají žádné ambice, postrádají jakoukoli kreativitu, raději dřepí u televize a zírají na nekonečně dlouhé seriály s nekonečně stupidními příběhy a lacinými výkony herců. A tito lidé závidí. Jediné, čeho v životě dosáhli, je jejich závist. Jsou schopni závidět úplně všechno, nějak si ve své omezenosti neuvědomují, že lidé s vyšší životní úrovní se ke všemu dopracovali svou vlastní pílí. Zatímco tupec vysedává u televize, člověk, jenž stráví spoustu hodin ve své práci, nemá čas na to, aby jej vyplýtval v nesmyslnostech, kam patří puštěná televize. Zejména ta komerční, jíž se podařilo vymýt některým lidem u nás mozek natolik, že je naprosto otupila a učinila z nich líné a závistivé gaučáky.
Závistivec je duše zlá, dokáže o člověku, jemuž závidí, roznášet všelijaké drby, protože se uvnitř jen sžírá tím, že se ten druhý má lépe.
V jedné básničce se praví "Jen se kolem rozhlédněte, kolik krásy je na světě..." Dovolila bych si tato slova parafrázovat a říci "Jen se kolem rozhlédněte, kolik závisti je v Zemi české..."
